Vojáček

Godardove filmy neoslovia každého. Samotný dej hrá len druhé husle, ťažiskom sú myšlienky hlavnej postavy, ktoré buď dokážu diváka osloviť a prinútia ho premýšľať, alebo v opačnom prípade bude pri sledovaní zažívať nudu pol druhej hodiny. Po druhom vzhliadnutí pridávam jednu hviezdu nahor, keďže na prvýkrát som kvôli titulkám nedokázal kompletne všetko vstrebávať. (05.08.2020)

Godardova filmová výpověď o alžírské válce a mučení na obou stranách, jenž lze považovat za hlavní témata. Ačkoliv se film odehrává ve špionážním prostředí, převážně se skládá z četných panoram města Ženevy, nebo se odehrává v interiéru bytu. Pozoruhodná černobílá kamera je k veškerému dění citlivá a jemná, ale přesto se nelze zbavit pocitu naivního vidění světa, do kterého Godard vkládá svůj osobitý úhel pohledu. Výslech o povaze kinematografie a mnoho narážek na jiná filmová díla, které uspokojí zasvěcené obecenstvo jenž sdílí podobný umělecký vkus a jsou schopni většině porozumět. "Fotografie je pravda. Kino, to je pravda 24 krát za sekundu." (18.12.2021)

Ade, když tak se na to mrkni znovu, je to spíš o těch arabech a o čachrech. (12.01.2007)

Syrový film o agentech a teroristech, kteří nejsou ani trochu "cool". Politická love story. Příjemná Anna Karina. (14.08.2009)

Tak tu "zvrácenou" logiku, že fašismus je nejvyšší forma kapitalismu, což je největší zhouba lidstva, zatímco evidentně vadaná idelogie militantního levičáctví je omluvitelná, protože bojuje proti tomu zlému kapitalismu, měl JLG již od začátku. Naštěstí to také od začátku prokládal nepolitickými filmy. Jeho politické filmy jsou možná zajímavé stylisticky, ale pro mě iritující obsahově. (15.05.2016)