Andělé všehomíra

Endogenní psychóza - tedy rozpad osobnosti je velký průser. Ať se jedná o pacienta, nebo o ty kteří s ním žijí. Rozpolcenost, vyhledávání samoty, halucinace, sebevražedné sklony - to vše se vcelku dobře podařilo ve filmu zachytit. Ovšem jinak mi film unikal, nedokázal mě zaujmout. Spíš jsem z jeho ponurosti byla otrávená a vůbec mě to nebavilo. (27.07.2014)

Kouknul jsem se na to jen kvůli tomu, že jsem četl, že je podobný Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Nelituji toho. Výborné dialogy, kdyby se měli z tohoto filmu vybrat nejlešpí hlášky, šlo by to těžko. Dokonalá Paulova přeměna kvůli holce je výborné ztvárněná. Takovou návštěvu v restauraci, jako byla tady, bych si nechal líbit... (24.04.2004)

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte. (21.04.2021)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)

Většina z nás by se mohla za určitých nepříznivých okolností dostat za onu tenkou dělící čáru mezi tzv. normálními lidmi a blázny a to k tomu ani nemusíme trpět schizofrenií... Zajímavý pohled do průměrné (spíš asi podprůměrné) islandské rodiny a jak to tam chodí v psychiatrické léčebně (taky žádná idylka) (18.07.2008)