Andělé všehomíra

Ne já se s Islandskou kinematografií prostě nepotkávám. Přečetl jsem si tady komentáře kolegů a ok rozumím jim, ale za sebe musím říct, že jsem nepochopil absolutně nic, žánrem počínaje, logikou jednání doktorů konče. Ty hvězdčiky dávám za herecký výkony a hudební a obrazovou složku, jinak teda ufff. (02.08.2016)

Díky bohu, že jsem byl několika mými přáteli vypuzen si nejdřív přečíst knihu a až pak kouknout na film - ne proto, že by byl film špatný, film je skvělý (a strašně mě potěšilo, že k němu hudební doprovod obstarali islandští Sigur Ros) - ale kniha je ještě o jeden stupínek výš a byl jsem rád, že jsem si ji mohl vychutnat nezatížen žádnými vizuálními asociacemi. Island je drsná země z největším počtem sebevražd na 1000 obyvatel - film vám poví proč. 8/10 (02.11.2006)

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte. (21.04.2021)

Českej název a hlavně plakát filmu působí jako nějakej levnej komediálně laděnej film. Opak je pravdou. Englar alheimsins je film, kterej staví na depresi, beznaději a na skvělym soundtracku v čele se Sigur rós. Povrchně se to dá k Přeletu připodobnit, ale když pak oba filmy porovnáte, jsou úplně o něčem jinym. (02.12.2009)

Fridrikssonův obraz psychiky paradoxně zdevastované tím nejkrásnějším, nejčistším citem, láskou mě nepřestává fascinovat. Jak křehká a nevyzpytatelná může být lidská duše. Okamžikem rozchodu s milovanou dívkou Páll vnitřně umírá, jeho svět se nadobro zastaví. Konec...............Konec, který má ale fatální následky, Pálliho "zeměkoule v hlavě" se začne pomalu otáčet na opačnou stranu. Zoufalství, paranoia, hluboké deprese, schizofrenie. Absolutní chaos a ztráta sebe sama. Není cesty zpět. Nastupují sedativa, psychiatrická léčebna. Film se spoustou geniálních hlášek, trýznivé hudby a destrukce lidské osobnosti. "Život je příběh vypravovaný blbcem." P.S. Závěrečných 15 minut jsem viděl asi 100x, uff, vražedná porce deprese. I díky tajemné hudbě od Sigur Rós jsou emoce ještě intenzivnější ("Bíum Bíum Bambaló" rules). Scéna, kdy okradený Páll jde duševně rozerván domů, plný beznaděje, úzkosti a nicotnosti je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.... (28.07.2008)