Režie:
Norihiro KoizumiKamera:
Hiro'o JanagidaObsahy(2)
Příběh lásky mezi pětadvacetiletým muzikantem a šestnáctiletou studentkou střední školy. Film je natočený podle stejnojmenné mangy, jež poprvé vyšla v roce 2009. (ainny)
Videa (1)
Recenze (22)
Film plyne pomalu a poklidně a vypráví o talentovaném hudebníkovi, zklamaném z hudebního průmyslu, a jeho vztahu ke středoškolské dívce, která se do něj na první pohled zamilovala a stejně jako on se našla v hudbě. Když se však z ní a jejích dvou spolužáků mají stát nové hvězdy, jejího partnera čeká těžké rozhodnutí. Příběh je jednodušší a nevybočující, nicméně je emotivní a odehrává se v atraktivním hudebním prostředí. Herecké obsazení je příjemné, ovšem Óhara Sakurako mi nebyla moc sympatická. Od filmu jsem očekávala něco více a určitě se nezařadí mezi mé oblíbené, ale večer mi zpestřil. ()
Aki odešel z Crude Play chvilku před jejich debutem, vlastně ve chvíli, kdy při poslechu jejich CD přišel na to, že nehrají oni. Je znechucený, zničený a píše pro kapelu svých kamarádů ty nejlepší písně a tak Crude Play vládnou hitparádám. Právě jim vyjde nové album, když Aki na nábřeží potká Riko, která se do něj zamiluje na první pohled a tak jí Aki lže o tom, kdo je... Pěkné romantické drama z hudebního prostředí se spoustou krásných písniček a sympatickým obsazením. Takeru Sato si mě celkem nečekaně získal, i Sakurako Ohara, kterou už ale znám. Poprvé na mě docela příjemně působil Sohei Miura, přestože se mezi jeho fanynky každopádně ještě počítat nemůžu. Příjemné pokoukání a jedna z mála věcí z poslední doby, na kterou jsem se podívala i podruhé a stejně neztrácí lesk. Existuje ještě jeden a půl hodinové side story, které obsahuje deset krátkých příběhů, které vyprávějí z většiny vedlejší postavy tohoto dorama. Jestli se vám film líbil, tak doporučuju i tohle - žádná extra pecka to není, spíš jen takový příjemný doplněk. ()
Když si pouštíte film, nikdy nevíte, jestli to bude další obyčejný film nebo vaše srdcovka. A tohle je ten druhý případ. Japonské filmy zas tak moc nevyhledávám, ale tenhle mě lákal hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli posteru, kvůli tomu, že je natočený podle mangy a hlavně kvůli tomu, že k němu jsou kvalitní české titulky. Takeru Sató je první Japonec, co mě totálně okouzlil a mám silnou potřebu vidět ho ještě v něčem dalším. Příběh je nádherný, sladký, okouzlující a plný překrásné hudby. Pro mě zatím to nejhezčí, co jsem z Japonska viděla. 5* ()
Na môj vkus mi tento film príde, že boli doňho vložené vcelku slušné peniaze, no scenárista z nich asi veľmi nevidel. Postavy mi často nedávali zmysel, prečo konali, ako konajú a aká je vlastne ich úloha v snímku. Nápad zaujímavý na hudobný rom-kom, prevedenie efektné, no napísané to bolo veľmi priemerne. ()
Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10*** ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna. (vojacekr)
Reklama