Režie:
Frank WhaleyScénář:
Frank WhaleyHudba:
Ed HarcourtHrají:
Leighton Meester, Debra Messing, Billie Joe Armstrong, James McCaffrey, Sabrina Machado, Georgia Ximenes Lifsher, J. Smith-Cameron, Mary Costa (více)Obsahy(1)
Eleanor je třiadvacet, snaží se dělat muziku a najde si práci jako au-pair dvanáctiletého hudebního génia, cellisty Reggieho. Krůček po krůčku se spolu sbližují, dokud Eleanor nemusí z vážných důvodů odjet domů ke své rodině... Reggiemu je teprve dvanáct let a jako nadaný cellista žije díky zaopatřeným rodičům v luxusu a bohatství, i když často bez nich a hlavně bez kamarádů. Osamělé Eleanor je třiadvacet, žije daleko od rodičů, zrovna se rozešla s klukem, vyhodili ji z práce a nemá kde bydlet. Bylo snad dílem osudu, že se tihle dva potkali? Eleanor bez jakýchkoli zkušeností začala pracovat jako Raggieho au-pair. A i přes počáteční odpor našli díky společné lásce k hudbě nakonec cestu jeden ke druhému. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Nějak nevím, co bylo záměrem tohoto filmu... ukázat sílu přátelství...? Nebo něco jiného? Obě hlavní postavy jsou moc fajn - Eleanor je milá a připomíná N. Portman a Reggie je osobitý génius, který má na všechno logickou odpověď. B. J. Armstrong zaujal. V jedné ze scén blíže ke konci byl film velmi dojemný - a kvůli ní si ho hlavně budu pamatovat. ()
Pekný film o priateľstve medzi mladou dámou a 12-ročným chlapcom, ktorý sa utápal v samote a vlastnej podivnosti. Keby že mal autizmus, aspoň by sa mal načo vyhovoriť, ale takto bol jednoducho len divný. A tou podivnosťou nemyslím jeho nadpriemerný intelekt a talent, ale to že v podstate nemal akúkoľvek snahu zvrhnúť svoju introverciu. Aspoň, že Eleanor sa pre neho stala oporou a v podstate ho zachránila od toho stavu tápania v bezemočnom mori samoty. Ale aby stál celý film len na tomto? Čakal som určite nejakú lepšiu štruktúru a zápletku - nielen stabilný dej o sympatii a priateľstve. Za mňa max. 3*. ()
Neuvěřitelně milý snímek o malém géniovi a sympaťačce, které se život hroutí jak domeček z karet a mezi nimiž vzniká pouto, co vás zahřeje u srdce. Obecně mám ráda filmy se svižným dějem, ale tady mi to pomalé tempo náramně vyhovovalo a hltala jsem to od začátku až do konce. Navíc ta kouzelná hudba k tomu! Vyloženě mi to padlo do noty a do nálady a nemůžu dát jinak než pět hvězd. Beautiful! ()
Tenhle film by byl celkem o ničem, kdyby sem tam kluk nepronesl nějakou zajímavou hlášku, která neodpovídala jeho věku. Jinak se tam ale skoro nic nedělo, jako katalyzátor tam působili akorát Eleanor bejvalej - nevýraznej a její rodinka - obyčejná. Když se hlavní hrdinové loučili, tak to bylo docela dojemný, ale tím měl film skončit. Bohužel potom ještě 10 minut sledujeme, jak Eleanor dostane trumeptu a .... a to jsem už zapomněl - takový to bylo. ()
Eleanor je třiadvacet je to fešná holka, ale moc neví, co se svým životem. Po seznámení s chytrým a nadaným klukem, dostává její život zase nějaký smysl. Ovšem ten smysl, nebyl asi zase tak důležitý a nenahradielný, protože ten závěr dokazuje jen to, že on ji dal všechno, zatímco ona mu dala pouze svou dočasnou přítomnost? Dala mu víru v něco, co sama poté opustí? Čekala jsem víc emocí, protože Like rain měl být o emocích, měl být o tom, jak důležité je mít někoho vedle sebe, někoho, kdo ti do života vhání žár. Like Sunday ve mě téměř nic neprobudil. Čekala jsem víc. ()
Reklama