Medvědí srdce
Karu süda
Das Herz des Bären
Сердце медведицы
The Heart of the Bear
Karu Süda - Medvedie srdce
Režie:
Arvo IhoKamera:
Rein KotovHrají:
Dinara Drukarova, Arvo Kukumägi, Lembit Ulfsak, Rain Simmul, Merle Palmiste, Galina Bokaševskaja, Michail MatvejevObsahy(1)
Mladý Estonec Nika opouští stereotyp městského života a s vidinou dobrodružství a nových zážitků odjíždí na Sibiř, kde se chce stát lovcem. Během dlouhých dnů osamělosti se začne Nikovi zjevovat Ngannssan, jeho stín a průvodce životem. Chrání ho, učí, jak se chovat v lese a upozorňuje na chyby, které udělal. Jednoho dne je svědkem milostného rituálu dvou medvědů. Samec na něj zaútočí a Nika ho v sebeobraně zabije. Medvědice s ním jako s vítězem zápasu začne "flirtovat" a oba se pomalu spřátelí. Nikův život ovlivní setkání se dvěma ženami, které reprezentují dva diametrálně odlišné světy: vesnickou učitelkou Guitou a divokou domorodou "medvědí ženou". Mystika drsné přírody a nutnost přežít v extrémních podmínkách ho učí novému pohledu na svůj život: učí se nést tíhu absolutní svobody i zodpovědnosti za sebe sama (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Když pro nic jiného, tak pro přírodu a krásnou hudbu, byť hlavně na začátku a až zase na konci. Líbila se mi žena stoicky přijímající mužovu nevěru a vezoucí si jej domů na vozíku. Niko přijíždí do tajgy lovit a dozvídá se: „Buď jen lovec, jen lovec. Ne zabiják.“ A myšlenka hodná zapamatování: „Ženy jsou jako kouř. Vdechneš, jsou tvoje. Vydechneš, jsou všech.“ Dráždily mne tam nevysvětlené drobnosti – kde vzal srub se saunou a psí spřežení, dům na vesnici. Klenba stromů byla jako katedrála, k tomu varhany. Zabití medvěda v hrozně krátké scéně. Zato medvědice bude na scéně déle, a jak jí chutní kondenzované mléko! Roční období se rychle překulí. Příroda by to neutáhla, musíme tam dostat svatbu a milostný vztah. Žena je ovšem chytrá a až jej doma nic nedrží, sama mu připraví psy a sáně. Krást se nemá, ale co když je zlodějka žena? Byť jen podivně vrčící divoška Emily. Pád do ledové vody a cesta zpět ovšem v kategorii pohádek. Pak část dost ujetá. Z původně zajímavého snímku cosi neuchopitelného. Poslední půlhodina mi nic moc neřekla. Opravdu úchvatné byly sbory, hlas mi místy připomínal Springsteena. A ještě tam zněl Wagnerův Tannhäuser ()
Dost podprůměrný film, který drží nad vodou krásné záběry přírody. Jinak je to místy až k nesnesení. Zejména ty slaboduché průpovídky hlavního hrdiny, jako když např. poté, co vystřelí na medvěda, řekne: "Netrefil jsem." To si fakt mysleli, že jsme tak blbý a nepoznáme, že netrefil? Nebo rádoby mudrc Dutý ořech. Ten se tam vždycky objeví, pronese nějaké "moudro" a zase mizí. Jenže on je vyloženě trapný. A potom celá ta "zápletka" s Emily... No prostě hrozný smotanec. ()
Mně se ten film líbil (včera jsem se na něj koukla na ČT1, i když mě naprosto deptá dabing; nicméně bylo to jednodušší, než jej shánět nějak jinak). Je to samozřejmě poněkud bizarní a snová záležitost, ale to je v pořádku – už jen příběh samotný je jakési zpracování moderní legendy, takže jinak by to ani nešlo. Nesouvislost děje je dána tím, že jsou vyhozeny všechny nepodstatné věci, které se odehrávají “mezitím” a já jsem tomu byla skutečně ráda. Nepotřebuju vědět, co Nika dělal celé měsíce od jedné události k druhé, postačí mi ty události samotné. A film tím u mě naopak získal na zajímavosti, takové nejednoznačnosti a náznakovost se mi líbí monohem víc než polopatičnost. A jinak samozřejmě Nikova koexistence s místními domorodci a nádherná krajina.. Nika sám (třebaže “civilizovaný” a moderní člověk) jako by nepotřeboval vše chápat – prostě bral věci tak, jak přicházely. Podobný přístup doporučuji i při shlížení filmu :) ()
Pop: Co se to tu děje? Niko: Svatba. Pop: A kdo vás oddal? Niko: Duch Jeniseje. Pop: No vidiž. Máte mé požehnání. Niko: Díky žes nám popřál spoustu dětí a spokojenosti. Pop:(ke Guitě) Jak se jmenuješ? Guita: Guita, po matce. Niko: a řekneš nám ty své jméno? Pop: Já jsem duch Jeniseje. Jeden z nejlepších dialogů co jsem kdy ve filmu slyšel. Celý tenhle snímek je prodchnutý severským mystičnem, a kouzlem, dokonce mi nevadil ani dabing, ale rád bych jej někdy viděl v originále. ()
ocenenia : MFF Moskva 2002 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Moje hodnotenie sa pohybuje od 1-5* :) alibisticky dávam 3....... kladom filmu je samozrejme krásna príroda, napätie vychádzajúce z neočakávanosti akejkoľvek ďalšej scény, snaha o priam panteistické vytvorenie puta medzi človekom a prírodou, autorská odvaha v spracovaní tak "prazvláštneho" námetu a pre mňa osobne aj náklonnosť ku krajinám ako Fínsko, Estónsko, Sápmi (Laponsko ;) .... no a záporov je tiež dosť :) zmätočný scenárista, úplne zmätený strihač, nemotornosť režiséra a zmätenosť celého príbehu, ktorému človek bez patričnej znalosti animizmu sibírskych etník, ich pohľadu na svet a symbolizmu asi porozumie iba veľmi ťažko - hold, kultúrna bariéra.... zmiešaním všetkého uvedeného vznikol film, ktorý sa nedá nazvať ani dobrým ani zlým, ktorý každého zmätie, no zároveň ohúri (a to som čakal niečo tak prostučké ako "Into the Wild":), a aj väčšina tých, ktorý film zatratia už po 15 min. ho nakoniec tak či tak dopozerajú do konca :) ..... zaujímavý psychologický výklad (ktorý treba brať s riadnou nadsázkou :) ponúkol môj kamarát, a síce že ide zobrazenie vnútorného boja hlavného hrdinu so svojou zoofíliou, nad ktorou nakoniec úspešne víťazí :DD .... ja by som sa však až do takých psychorozborov asi nepúšťal :) .... Arvo Iho chcel podľa mňa skôr divákovi priblížiť fascináciu severských národov (sibírskych aj európskych) prírodou, lesom, tajgou, tundrou, živlami, animizmom, neoddeliteľnosťou človeka a prírody ako jeho pôvodného životného prostredia.... je pravda že to urobil, ako som už spomenul, dosť nemotorne (nad určitými zábermi, ktoré vo mne nevdojak pripomenuli Tarkovského som sa blahosklonne pousmial, použitie klasickej hudby mi pripadalo tiež ako veľmi lacná "barlička" na dodanie potrebnej hĺbky), vniesol do filmu celkom slušný zmätok, dosť zbytočných nelogičností (nemám na mysli scény, ktoré mali vytvárať "mysterióznu linku"), ale treba mu uznať, že to urobil s priam až "edwoodovským" nadšením :)..... spočítano-sečteno: film je príbehom človeka, ktorý je bežnou civilizovanou spoločnosťou označovaný za čudáka, podivína, až blázna.... a taký je aj tento film..... čudácky, podivný, bláznivý - magický (mystický - mnohí tu s tým nesúhlasia, ale napríklad keď hlavný hrdina kráča po premočenej, priam "džunglovitej" temnozelenej tajge zahalenej do chladného dažďa, za sprievodu rôznych prapodivných zvukov, tam som ja osobne mystiku cítil dosť intenzívne).... a mágia nie je na svete preto, aby sme ju chápali, ale aby sme sa na nej pobavili, kľudne aj s otvorenými ústami ako pri tomto filme ;) ....... p.s ak by len kvôli tomuto režisérskemu počinu chcel niekto Estóncov "zaškatuľkovať" ako nejakých zaostalých podivínskych severských medveďojebov (tu v komentoch sa našiel našťastie iba jeden) : naštudujte si najprv nejaké fakty o Estónsku, o obrovskej internetizácii spoločnosti, o prvých elektronických parlamentných voľbách na svete, o ekonomike, ktorá napriek nepriaznivej polohe krajiny, komančskému dedičstvu a takmer nulovým prírodným zdrojom, má vyrovnaný rozpočet na úrovni škandinávskych krajín a aktuálne (1.1.2011) ako tretia z postkomančských krajín dokázala splniť maastrichtské kritériá a prijať €uro (o jeho budúcnosti sa rozpisovať radšej nebudem :), prečítajte si niečo o životaschopnosti tohto maličkého národa zoči-voči "ruskej ozrute"..... potom možno pochopíte, že podobné povýšenecké uvažovanie je hodné akurát tak buržoázne obmedzeného "stredoeurópana", ktorý si myslí, že pupok Európy je v Prahe alebo na Krahuliach ;) () (méně) (více)
Galerie (3)
Photo © Bonton
Zajímavosti (1)
- Hlavní zvířecí roli si zahrál medvěd Malyš. Přestože byl do té doby zvyklý pohybovat se pouze v cirkuse a zoo, natáčení v divočině zvládl skvěle. (alonsanfan)
Reklama