Anomalisa

Jakmile se k filmu přimotá Charlie Kaufman, máte jistotu, že vás čeká jedinečný zážitek a Anomalisa toto pravidlo potvrzuje. Nejen vizuálně, ale i příběhově jde o originální zážitek, který jde se svým tématem lásky a samoty do hloubky a nebojí se prezentovat temnější stránku věci tvrdě a bez filtrů. K hloubavému a vtahujícímu příběhu, který dokáže mnohokrát překvapit si přičtěte nádhernou a netradiční vizuální stránku a máte před sebou velice neobvyklý film, na který budete ještě dlouho vzpomínat. (20.03.2018)

Charlie Kaufman zřejmě stále disponuje neomezeným množstvím originálních nápadů. Skvělá dramaturgická práce s hlasy a obličeji a perfektní stop motion animace, která v kontextu s vážným filmem pro dospělé nabízí neotřepanou podívanou. Příběh je sám o sobě dost jednoduchý, ale to originální pojetí těch 90 minut zdárně utáhne. 8/10 (27.03.2016)

Na jednu stranu se mi strašně líbí, jaká firma byla zvolena a že se ukázalo, že stop motion ještě není mrtvé a je možné jej použít pro skutečně různé příběhy. Ten děj samotný mě ale nedostal, i když ukazuje, jak je někdy komplikované... no, žít. Někdy nevíme, co chceme, a ani nejspíš nemáme možnost to dostat. (05.01.2016)

Je to skvělé. Očividně téma, které Kaufmana v životě zasahovalo, a tak o tom napsal. Je to něco na způsob Birdmana - pokud jste si v životě prošli situacemi, které se aspoň trochu podobají trablům hlavních hrdinů, budete přesně vědět, co tím chtěl Kaufman říct. Tak jako před dvěma lety Iňárritu. Oboje jsou geniální filmy, které zasáhnou toho, kdo je jim otevřený, ale kolem spousty lidí prostě prošumí. Na tom není nic špatného, ale pro mě osobně to byl prostě hodně silný zážitek. (11.07.2016)

Jsou filmy, na které se podívám poměrně spontánně kvůli kladným odezvám od kritiků. Tento film je takový případ, neviděl jsem trailer a neprostudoval si pečlivě, kdo stojí za jeho vznikem. Příjemně mě tedy samotný film překvapil svoji tragikomickou atmosférou, existenciální náladou a hlavně posléze zjištěním, že jedním z tvůrců je Charlie Kaufman, kterého znám díky mému oblíbenému top filmu Věčný svit neposkvrněné mysli. Musím ocenit dabing J. J. Leigh, Davida Thewlise a Toma Noonana. Dále hudbu od Cartera Burwella. Hlavní postava filmu slyší stejný hlas, byť mluví s ženami i muži. Tento zajímavý element představuje ve filmu Michaelovu izolaci od vlastních pocitů, není ve své kůži, připadá si jako kdyby byl součástí divadelní hry, kde postavy hrají ti nesprávní lidé. Po nějaké době však potká Lisu, která dodává svoji sympatickou nešikovností filmu šmrnc a pár komických situací! Sexuální scéna je zpracována tak realisticky s pozoruhodným citem, že vám nepřijde, že se díváte na loutky, ale ztotožňujete se s nimi! Vizuálně filmařsky ani dabingově není film směšný. Michael je lidskou skořápkou, která se snaží být člověkem. Nicméně je velice sebestředným, neuvědomujícím si, že ostatní bytosti se mohou cítit stejně jako on, samy také ne ve své kůži. Negativem filmu tedy může být přílišná posedlost sebou samým a ignorování pocitů ostatních, byť přesně třeba toto chtěli tvůrci ukázat. (10.01.2016)