Sladkých šestnáct let

Trpký protiklad názvu s dejom filmu. Bezstarostné dospievanie v kruhu rodiny a sladké dobrodružstvá mladosti evokujúce názvom sú ostro konfrontované dejom o chlapcovi s mamou vo väzení. Snaha postarať sa o ňu po prepustení vedie synátora k zapojeniu sa kriminálnej činnosti. Skratkovito rýchle vyriešenie problému s bývaním však prináša nežiadúce sprievodné javy. Komplikovaná povaha mladíka Liama, narušené vzťahy v rodine, drsný život ulice s násilnými stretmi, túžba postarať sa o mamu, komplikovaná jej povahou - všetko vykreslené presvedčivo a realisticky. Režisér, na rozdiel od obdobne ťaživo sociálnych námetov v iných jeho dielach, však tentoraz takmer úplne vynechal humor a ponúka tak len desivú štúdiu neradostného dospievania sociálne nižších vrstiev na perifériách škótskych miest začiatkom milénia. (14.11.2020)

52. KVIFF - Kena Loache jsem do tohoto filmu potkal jenom jednou a ještě se mi do povědomí nijak závratně nezapsal. Když ale před tímto filmem přebíral Křišťálový globus, tak jsem si říkal, že to určitě bude mít nějaké opodstatnění a začal se na Sladkých šestnáct let vysloveně těšit. Jakmile ale začal film, tak se rozjel příběh dvou patnáctiletých spratků, kteří si myslí, že krádežemi změní život. Jako uznávám, místy to působilo jako taková zajímavá konverzační gansterka, která mi místy, ale i prostředím, připomínala první filmy Guye Ritchieho. U toho ale nakonec také zůstala. (05.07.2017)

Oidipus rex. Možná jen za tři hvězdy, z ryze filmařskýho hlediska, většinou bylo napětí v háji. Ale herci "amatéři" neuvěřitelně dobří, naturalismus obrovskej, Zola se tyčí v hrobě a tancuje kozáčka. Jsme to, co z nás udělala rodina, prostředí a genetický dispozice... PROČ se tohle nedá natočit u nás? (09.02.2009)

O něco syrovější než Jmenuji se Joe, místo pro optimistické věci a la láska sem nepatří. Život patnáctiletého kluka, jehož matka je ve vězení a on si myslí, že jako dealer drog může na jejím životě něco změnit, je nesmírně smutný. Autetičnost, tolik typická pro Kena Loache dělá z příběhu velmi povedenou záležitost. (08.03.2003)

Kdo si chce připomenout svých "sweet (little) sixteen", měl by se nejprve podívat, kdo film režíruje. To už není mladý a rozesmátý Chuck Berry, ale starý a rozmrzelý Ken Loach, a tak "Oh mommy mommy" zní u něho docela jinak. Přestože moje "sweet sixteen" probíhaly docela jinak, a zdálo se, že u naší generace se to týká téměř, ukazuje Loachův film jiné alternativy, které byly tehdy možná skryty pod povrchem a projevily se až mnohem pozdějí. Liam to vzal příliš hopem - ale právě takové je pravé "sweet sixteen." Liam měl příliš vysoké cíle - ale právě takové je pravé "sweet sixteen." Výška, ušlechtilost a rychlost dosažení cíle však nebývá často v souladu se zaběhnutou rutinou, v níž se již pohybují lidé předchozí generace (20.09.2020)