Režie:
Roberto FaenzaKamera:
Arnaldo CatinariHudba:
Paolo BuonvinoHrají:
Antonio Cupo, Andrea Osvárt, Robert Sheehan, Nico Mirallegro, Eva Kuen, Eline Powell, Christian BiancoObsahy(1)
Když se Anita, židovská dívka maďarského původu, po válce vrací z Osvětimi, vezme ji k sobě její jediná přeživší příbuzná Monika, která žije se svým manželem Aronem, synem Robym a Aronovým bratrem Elim v malém městečku nedaleko Prahy. Anita však brzy zjistí, že její vzpomínky nejsou v rodině vítanými hosty. Nikdo nechce poslouchat, co má na srdci, všichni se snaží na hrůzy Osvětimi zapomenout. Dívka brzy zažívá silný a vášnivý románek, který ji ale téměř srazí na kolena. Nakonec se díky své odvaze naučí znovu žít. (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (4)
Anita B. je nádherný, provokatívny a naozaj pozoruhodný film založený na skutočnom príbehu odohrávajúci sa v Československu. Zameriava sa na ťažkosti, ktorým čelili tí, ktorí prežili holokaust a po skončení 2. svetovej vojny sa vrátili z Osvienčima do reálneho života. A na túto tému zase tak veľa filmov nie je. Krásna Anita nosí hlboko vo svojom vnútri bolesť, ktorá sa pomaly začína prejavovať, najskôr jemne, a potom sa zväčšuje úmerne. Ale v jej okolí ju nikto nechce počúvať, každý chce na prežité traumy zabudnúť a tak sa sústavne stretáva s nepriazňou osudu, ešte aj v láske. Ale bojuje a jej vysnívaná budúcnosť v Palestíne sa jej nakoniec napĺňa. ()
Jak lince, zabývající se poosvětimským traumatem, tak té hrající na strunu zklamání z první lásky chyběla hloubka a víc emocí. A je to škoda, protože herci nebyli vůbec špatní a představitelka hlavní hrdinky by určitě zvládla víc, než jí režie dovolila. Ale ani tak to nebylo úplně špatně natočené, potěšilo domácí prostředí a i trocha toho židovského folklóru. 65% ()
Citlivý jednoduchý italský film odehrávající se dějově v Čechách roku 1945 na celkem ojedinělé téma poosvětimské trauma, které nemá hlavní hrdinka s kým sdílet, protože to v poválečné době nikoho nezajímá. ()
Nejprve bych zde napsal fakt, který celý film dehonestuje. Maďarští židé, kteří mluví pouze italsky, žijí v Sudetech po druhé světové válce. Horší blbost jsem ještě neslyšel, tehdejší již dost levicový režim šel tvrdě po cizincích a židé byli další na řadě. Dále se ale vůbec nic po celých 88 minut neděje. Jen jsou zde prázdné konverzace, zbytečné klábosení a ničím nezajímavé příběhy a mezilidské vztahy. Úplně ztracených 88 minut života, opravdu nedoporučuji. ()
Galerie (5)
Photo © Good Films
Reklama