Models

vynikajúci film balansujúci na hranici dokumentu a hraného filmu, film má už viditeľný a presný do puntiku dotiahnutý seidlov rukopis čo sa týka režijnej metódy, komponovania záberov a stavby príbehu, presný casting, výber situácií a precízne vedenie herca, témy a dramaturgie dali za vznik ďalšiemu vynikajúcemu filmu z rady seidlových hraných dokumentov/dokumentárnych hraných . . . hlavné predstaviteľky (4 modelky) sú naozaj modelkami/ celý film - každá situácia a scéna - sú inscenované, hrané. (06.12.2007)

Chcela som dať 3*, ale jednu uberám za to, že sa dej nikam nevyvinul. Chápem, že zámerom psychologického filmu môže byť aj stagnácia deja a postáv, ale na druhej strane nevidím dôvod, prečo by aj psychologický film nemohol nejaký dejový oblúk mať. Keď som absolvovala toľko kecania (teraz bez ohľadu na to, či sa rozprávajú modelky alebo napr. dvaja hudobníci), zaslúžila som si odmenu v podobe "niečoho". Takže OK, zaujímavý vhľad do ohraničeného sveta jednej profesie, ale takéto mockumentary by som mohla nakrútiť aj o knihovníkoch alebo hrobároch (alebo hocikom), a bolo by to rovnako "objavné", psychologicko-sociálne a zaujímavé ;-) Ale vnútro filmu, ktoré je samozrejme hodnotné i realistické, no ja nepovažujem za objavenie Ameriky, pekne vystihol v komentári Radko. (23.11.2012)

Mít to 25, nanejvýš 30 minut, dal bych snad i plný počet. Po filmařské stránce se mi to totiž hodně líbilo, především všechny ty záběry koncipované jako zrcadlo, před kterým se ústřední postavy upravují, měly dost do sebe a vedení celého námětu mi přišlo zdařilé, správně syrové a taky dost výstižné, včetně dialogů a chování postav. Jen mi teda přijde krapet divné označovat jako psychologický film takový, ve kterém ústřední postavy ani nepoužívají mozek, ale budiž. Vlastně se mi to celkem líbilo a mile mě překvapilo, že si zde Seidl výjimečně odpustil svůj povrchní výsměch celému světu a svým arogantním názorem do něj nezasahoval jako normálně, naopak skutečně vše nechal jen tak plynout, jak se to k tomuhle stylu hodí nejvíc. Tak proč teda dávám tak mizerné hodnocení? Důvod je jednoduchý. Ať už z Models uvidíte jakýkoli záběr, je z něj naprosto patrné, co chce celý film vlastně říct. A abyste pochopili celý Seidlův záměr se všemi detaily a nápady, stačí vám na to vidět libovolných 25 minut. Je jedno jakých, dostanete v nich všechno - těžce jednoduché charaktery druhořadých modelek, jejich banální dialogy a životní touhy, které jsou jen o sexu, drogách a kráse a taky tu záměrnou repetitivnost, kterou chce Seidl říct to, že v téhle bludné smyčce se jejich životy budou pohybovat neustále. Je to tam všechno naprosto jasné. Jenže tyhle smyčky toho samého tu budete sledovat dvě hodiny v kuse, bez jakéhokoli vývinu či posunu dopředu, naprosto bez děje a bez čehokoli navíc. Onen záměr jsem pochopil už v úvodních 25 minutách a pak už jsem se jen v návalu té nekončící repetitivnosti čím dál tím víc nudil. Jak už jsem naznačil v první větě svého komentáře, mohl z toho být krásný středometrážní sestřih těch nejzajímavějších a nejsilnějších scén a byl by z toho skvělý film, ale takhle? Co mě má na dvě hodiny upoutat v něčem, co po první čtvrtině už nemá co nového říct? Hodina a půl z dvouhodinového filmu je pak tedy naprosto zbytečná, i přes ten záměrný bludný kruh. Tím pádem to prostě není dobrý artový film. A přitom mohl být, i nejlepší ze Seidlovy tvorby, protože ze začátku tak i vypadal. Sám se pak odstřelil, nedá se nic dělat. Lepší 2* (23.07.2022)

Na záchodě kachličky, každá jiná, v hlavě ale všechno bílé, vybílené. Kdyby se jim podařilo sáhnout latex ze svého umakartu, snad by se objevilo něco víc než jen vlasové trhliny, které nejsou ani záblesky lepších časů v budoucnosti. Druhá polovina filmu ztratila na dynamice, jako by to měl Ulrich Seidel v hodinovce. Každopádně by už měl zase něco natočit; doufám, že to bude brzy a jsem na to zvědavý. (04.12.2020)

Ulrich Seidl vyhmatáva zobrazením bežného života strednej a nižšej strednej triedy súčasného Rakúska paradoxy a rozpory súčasnej doby. Tentoraz sa sústredil na skupinku modeliek zastupujúcich masu poloúspešných, stojacich za zopár desiatkami slávnych. Opakovaná každodennosť bez servítok. Utopenie ideálov mladosti a presvedčenia o vlastnej kráse a sile v mase cyklicky sa opakujúcej ritualizovanej poddajnosti príkazom fotografov, kopiacej sa zlosti z neúspešných castingov a vzťahov a frustrácií zo starnutia a zbabraného života v samote. Odcudzenosť podporujú zábery z trávenia času v studeno vykachličkovaných kúpeľniach druhotriednych hotelov či prenájmov. Absurdné slučky prázdnoty bez východiska. Vlastne....aké také východisko poskytuje lajna kokaínu, alkohol, jednorazové známosti a úspešný fotograf (vo veku starého otca modelky) sľubujúci raj za kvalitnú fajku. (21.11.2005)