Cesta do říše krále pírek

Film, který se snaží dětem tlumočit citlivé (nejen pro děti) téma ztráty či smrti alegorickým příběhem a dělá to tak, že zaujme i dospělé (nebo alespoň mě). A taky malé diváky nepodceňuje a nechá je zjišťovat, že nejen opeřenci, ale i jiné důležité postavy nejsou tím, čím se zdají být, což se jim jednou u Lynche bude hodit. Je obdařen slušnou imaginací, napětím (hrozba obřích chapadel) a svéráznými postavami, což je společně s kapkou melancholie asi důvod, proč mi to – i když dost vzdáleně - připomnělo hru Grim Fandango. (10.04.2020)

Škoda, že jsem den před tímto filmem viděla Píseň moře. Tematicky jsou oba filmy téměř o tom samém (ztráta maminky, vyrovnávání se s tím, odvaha malých hrdinů) a Píseň moře si prostě umí pohrát lépe s city diváka. Tím ale nechci říci, že Cesta do říše krále pírek nestojí za to, spíš naopak. Animace je úžasná, děj napínavý i zábavný, v souhrnu film, po kterém se budete cítit dobře. (07.05.2015)

Spojení dvou svérázných kinematografií v jedné pohádce asi nemohlo vyplodit něco normálního. Koukal jsem na půl oka a občas odešel, takže nejsem úplně kompetentní hodnotit a komentovat, ale nemám rád příběhy, které jedou bez pravidel a může se stát vlastně cokoliv a tvůrci si to "obhájí". Taktéž nepovažuji za kdovíjakou fantasii použít jako zobrazení postav od boku vystřelené druhy zvířat. Dobré a originální příběhy umí fantasii rozpumpovat UVNITŘ hranic daných žánrem, dobou, škatulkou. Takových fantasií, že bohyně podsvětí bude krakatice, její poskok na zásvětní lodi žába, smrtka s kosou podivný králíkopták, hlavní architekt podsvětí z normálního světa půjčený bobr (nebo co) s hlasem Loraxe a zbytek osazenstva králíci vám vysypu na první dobrou třeba tucet. Také jsem alergický na západní sluníčkářské levičáctví a přístup k rodině a životu, který jsem tady jaksi cítil, ani nevím přesně proč. Film se hodně podobá, jak poznamenal Stejšn, některým moderním hrám adventurám. Abych ale jen nehaněl. Některé city a emoce tam byly, třeba dojemná a neslábnoucí snaha malého zajdy dostat se opět k mamince. Proto jsou také ty hvězdy dvě. Pokud chcete vidět mnohem lepší animák na podobné téma, koukněte se na Píseň moře, jak zmiňuje Enehy. (28.07.2023)

Animace zdařilá, hudba nerušila, ale celkový příběh........ještě jak začaly titulky, varovala jsem synka, cituji:" Hele, musím tě předem varovat, že jde o ŠVÉDSKOU POHÁDKU!!!!, vzpomeň, jak jsi bečel u "pohádky" Bratři lví srdce a u Malé mořské víly (Děvčátko se sirkami jsem ani nepřipomínala). Upozorňuju tě, že seveřani jsou fakt divný a jejich pohádky většinou nedopadají dobře, na konci zpravidla hlavní hrdinové pomřou!!!!........no, nedal se přesvědčit, přeci jen ten roztomiloučký zajíček a chobotnička pod peřinkou zalákala. Teď dokoukal a pravil: "Mami, mělas pravdu. Ti Švédi jsou fakt divní lidé. Radši se příště kouknem na něco českého, jo?Tuhle pohádku do oblíbených teda nedávám." - Tolik recenze pětiletého inteligentního diváka. (05.05.2019)

Na první pohled nesmírně radostný film, ale ono se následně ukáže, že to rozhodně jen rozjásaný animák není, že tohle je něco trochu víc, co dokáže zabrousit i na tu temnější notu příběhu a emocí. Jasně, má to svůj happy end a není to skutečně kruté, ale ten průběh není tak jednoznačný a vlastně ani ten happy end není klasický. Povedené, ale ještě tomu něco chybělo. (14.03.2016)