Utiš vodu

„Až zostarnete, budete sa snažiť, aby ste neboli príliš veľké bremeno. Budete sa držať v úzadí, aby z vás ľudia nemali zlé pocity.“ „To je ušľachtilé. Ja by som to nezvládla.“ „Čo je na to ušľachtilé? Som iba zbabelec. Vy, mladí ľudia by ste nikdy nemali byť zbabelci. Ak chcete niečo urobiť, urobte to. Ak chcete niečo povedať, povedzte to. Ak chcete plakať, plačte. Starí ako ja už len zberajú omrvinky. Ale máte našu podporu.“ Japonské filmy majú v sebe neskutočnú poetiku. Zrodenie, život, láska, smrť, prepojené v jeden neoddeliteľný celok. Hoci film pomaly plynie, nenudí ale práve naopak pomalé tempo umožňuje divákovi naplno si vychutnať prepojenie ľudských osudov so silou prírody. Veľmi silne vyznievajú dialógy hlavných postáv, v ktorých sa snúbi životná múdrosť starých majstrov s dennou realitou moderného človeka. A tak dlhé pohľady do očí, som snáď vo filme ešte nevidela  (24.02.2015)

Příběh byl hodně stylizován kamerou. Jsou tady nádherné záběry, ale jsou tady i záběry, které mohly být sfouknuté za tři minuty a ne za půl hodiny. Někdo se určitě u takové konzistence rozplývá, protože tady už nejde ani tak o samotný příběh, jako spíš o kochání se vizualizací. Řekla bych, že samotný děj je tady spíš doplňkem. Přiznám se, že mě tohle drama nudilo. A celá podstata příběhu nebyla pro mě tak niterná a smyslná, jak asi měla být zamýšlena. (10.10.2015)

Občas je nutno rozlišovat mezi snímky, které shlédnete a těmi, které prožijete. Utiš vodu bezesporu patří do kategorie druhé. Je až neuvěřitelné, v jakém klidném a optimistickém pojetí dokázala Naomi odvyprávět své zamyšlení nad životem a vlastně i odcházením. Je vidět, že Naomi od svých prvotin urazila pěkný kus cesty a již umí mnohem lépe prodat svůj neuvěřitelný vypravěčský potenciál. Podařilo-li by se jí zbavit i nutkání po globálních sděleních, které se zde vyjevují v nesourodých scénách s účelovým obsahem, který však s dějem nemá nic společného a vyvarovala-li by se naprosto zbytečné dramatizace snímku v závěrečných minutách, mohlo dílo dosahovat mnohem vyšších kvalit. Máte-li zrovna dvě hodinky volného času a nevadí-li Vám snímky meditativního typu, pak budete zajisté unešeni. (10.08.2015)

Celý film se nese v mysteriózním duchu a meditování o pomíjivosti života, proč umíráme, ale i o lásce. Kyoko a Kaito prochází právě fází života, kde si tyto otázky kladou, protože souvisí s jejich nejbližšími. Vše se vzájemně prolíná a moře se svými vlnami jen tiše, či bouřlivě přikyvuje. Já osobně jsem mírně rozpačitá a asi bych Still the water nedoporučovala každému. Pokud budete v rozpoložení, kdy budete mít chuť rozjímat o smyslu života a posléze o tom filozofovat, pak to bude pro vás možná to pravé. Ale záběry pod mořskou hladinou a nebo letecké na nádhernou, zalesněnou, hornatou krajinu byly strhující. (21.05.2019)

Pre mňa neuveriteľné prekvapenie. Po predchádzajúcich Kawasiných filmov som bol skeptický. Ale konečne sa mi dostala pod kožu a to úplne. Od jej debutu sa jedná pre mňa o jej zatiaľ najlepší film. Meditatívnosť, úprimnosť a mystifikácia prostredia sleduje s pozorným okom a dokumentaristickou presnosťou dvojicu mladých ľudí so všetkými ich problémami a túžbami aké si len viete predstaviť. Kawase tu naplno využíva cit pre detail a sledovanie viacerých postáv reagujúcich na jednu udalosť. Celé je to také iné, krásne a hlavne úprimné. A zábery na rozbúrený oceán sú dychberúce. Veľmi sa mi to páčilo a naozaj by som len pokračoval v písaní hlúpostí, pretože to naozaj pre mňa obsahuje veľa pozitívneho. Určite sa k nemu budem ešte niekoľko krát vracať. (31.03.2017)