Kukuřičný ostrov

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

Jeden z nejlepších filmů poslední doby, ať se jde Hollywood schovat hodně hluboko pod zem. Krásný lyricko-dramatický příběh o boji člověka s přírodou na hranici mezi Abcházií a zbytkem Gruzie, připomínající vzdáleně novelu Stařec a moře. Starý muž a vnučka jsou spolu takřka doslova pobytem na malém ostrůvku uprostřed řeky, kde si postaví dřevěnou boudu a všude kolem zasejí kukuřici, aby pak v okamžiku sklizně přišla povodeň, která spláchne celý ostrov a sotva se zachrání mladá dívenka, která na ostrově prožívá osudový přechod od dítěte v ženu, symbolizovaný panenkou, kterou si přiváží s sebou, a prvními menses i skotačením s nepřátelským vojákem, jemuž s dědou zachrání život. Nádherný zážitek. A že to nemá žádný děj? Naopak, ten děj je hluboký, jenže jej člověk musí prožívat s sebou. Prostě film z těch nej nej nej! (14.01.2015)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. (11.07.2014)