Kukuřičný ostrov

Nádherný a silný film, který plyne jako řeka, která ovládá životy našich hlavních hrdinů. Abcházský stařec se svou vnučkou většinou nepotřebují zbytečná slova, oba vědí jaké je jejich místo a co mají dělat. Vzhledem k místu děje to ovšem vypadá, že napětí je tu téměř permanentní. Takže to jde i bez dialogů a s minimem děje, abych seděl, koukal a ani nedutal. Poklona! (14.01.2015)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)

Když jsem se na KVIFF bavil s klukama z 3Kino o filmech, jedním z filmů, který nebetyčně chválili byl i Kukuřičný ostrov a nutno říct, že se opět ukázala podobná filmová vlna, protože tohle obrazové mistrovství Georgije Ovašviliho mě naprosto rozsekalo. Schopnost vyprávět příběh obrazem a dokonce mu dát závěrečnou i emotivní katarzi bez jediný věty, to je absolutní majstrštyk. Člověk se sice skoro nic nedoví o postavách, které sleduje, v duchu otázek proč a jak, ale podstatu filmu jsem vnímal v absolutním sblížení s přírodou a kusem půdy na které žiji a to jak v dobrém, tak v krutém. (04.07.2017)

Štvrť filmu dedo s vnučkou stavajú búdu, do búdu ti zateká. Slovka nepovedia. Hodíš prútený čereň, úlovok rýb istý. Pokopeš zvyšnú časť ostrovčeka cca 200 m2, zasadíš kukuricu a čakáš rekordnú hektárovú úrodu. Nezabudneš ani na protipovodňové opatrenia ostrovčeka. Sušíš nachytané ryby na stene búdy a kŕdle vtáctva sa ich ani nedotknú. Kukurica rastie a dedo s vnučkou nestíhajú tých 100 vyklíčených kukuríc okopať a nahrnúť. Na ostrovček pripláva jeleň a čo čert nechcel, pytliaci ho v hmle ako mlieko picnú. Keď ho ťahajú do člna povalia rastlinky. Úroda je ohrozená, tak si vezmeš flintu a urobíš si tam trvalé bydlisko. Abchazanka padla v ľubvu do ranéneho Gruzínca, ale vyparil sa. Prichádzajú návštevy vojakov, ani divá sviňa nevie kto je kto. Protihrádzové opatrenia nevydržali, dvaja nezvestní.Film na ktorom spolupracovalo 5 krajín. ПИЗДЕЦ ! (04.07.2020)