Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimObsahy(1)
Kim Ki-dukův čtvrtý film se stal senzací filmového festivalu v Benátkách. Odehrává se ve světě plném náznaků, vystavěném na postupném splývání intenzivního sexuálního vztahu a nádherné přírodní scenerie. Na odlehlém jezeře s plovoucími chatami potkává mlčenlivý Hyun-shik tajemnou dívku Hee-jin. Uprostřed vodní samoty se stávají milenci a krok za krokem se vzdalují lidskému světu. Silný tělesný vztah se odehrává ve znamení rostoucího napětí sexuality a smrti. Vztahu muže a ženy dominují současně vzájemnost i krutost, dále posilované vnějšími okolnostmi. Hyun-shik zabil ještě předtím, než přijel k jezeru, Hee-jin pohřbí v jezerních hlubinách prostitutku, která se bezděčně stala její soupeřkou. V semknutí dvou těl nebude žádné místo pro city přenesené ze společenských konvencí. Voda a krev postupně odplaví osudovou zátěž minulosti i vše, co nepatří k pudové a němé vášni, sahající od touhy přes žárlivost až po zuřivý hněv a naprostou odevzdanost. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (184)
Scéna se srdíčkem je nesmrtelná. Mohl bych se o Ostrovu rozepisovat, ale myslím, že to nemá cenu. Ostrov není film pro všechny diváky, ale ti, kteří se do něj dokáží ponořit, zažijí něco strašně intimního a nepopsatelného. ()
Líbí se mi, že tento film vám nevnucuje žádný povrchní příběh. Prostě vám ukazuje postavy, které téměř nemluví a je na vás odhalovat jejich charaktery, příběh, který se za nimi skrývá, jejich tajemství. Kim-ki-dukova láska k sadismu mi ale nic neříká. ()
Pro mě, závislákovi na Onibabě, naprosto nepřesvědčivý, vyumělkovaný snímek. Nemohu říci, že by mě něco šokovalo, nebo bylo odporné, nicméně výrazu nechutnost se tu a tam nebráním. Možná Korea není Japonsko, ale budu se asi muset mrknout na pár dalších Ki-duk Kimových výtvorůt, abych dokázal jeho jednoduchou a pro mě těžko pochopitelnou symboliku rozšifrovat. Tak asi 30 %. ()