Mara

Pyčo tohle ne! Jak je něco hubený, dlouhovlasatý a má to divný pohyby, tak jsem posraná. Což znamená, že se nesmím ani koukat po ránu nebo po chlastu do zrcadla, protože by mě šlak trefil co to tam je za zpíčenýho démona. Pokud tedy žijete v neustálém strachu sama ze sebe jako já a navíc jste čuměli na všechny Ju-Ony, Nenávisti, Kruhy, Kolečka, Čtverečky atd, neznamená to, že už budete otrlejší. Pořád budete posraný až za ušima.Mara je odporná čubka, co se na člověka vrhne, když si spokojeně chrápe a postará se o to, že už se dotyčná osoba neprobudí. Neříkám, že jsem byla přímo vyděšená, to ne. Jen říkám, že jsem po zhlédnutí filmu dala pět kafí, litr energeťáku, tři lajny koksu a každých deset minut si dávám elektoršuky na bradavky, abych zůstala vzhůru. Alespoň ta KuříLenka je furt šukézní, taky bych si na ní lehla... (16.10.2018)

"Až se stokrát leknu, jako ryba leknu." Věčná škoda, že Clive Tonge neznal moji babičku. Tedy ne že by ji měl obsadit do hlavní role, ačkoli... Ale mohla mu dát univerzální radu: Všeho s mírou! Čili i lekaček. Po třetině filmu a prvních 50 lekačkách jsem otupěl, jak český volič. Pak už bych se neleknul, ani kdyby ze skříně v obýváku vybafnul Babiš v dlouhovlasé paruce (i když představa je to hrozná). Téma spánkové paralýzy bylo zajímavé, ještě o chlup hrůzostrašnější, než celonoční sledování rozpravy parlamentu ČR, mokré ťápoty v koupelně, reklamované manželkou, jsem svedl na sousedku a červená skrvnu v mém oku? Ta prý mé ženě nevadí, bo už je na moje vylomeniny zvyklá. Navíc Mara, kostnatá čůza zplozená zřejmě ponocující strigou a ptákem Marabu, své hororové povinnosti vykonávala značně svérázně - žrala jen lidi trpící výčitkami svědomí. Morální hyeny bez špetky studu před ní jsou v bezpečí, takže pohoda, můžu být v klidu. Kolikrát se mi o té čůze bude zdát? Nanejvýš dvakrát. (12.02.2023)

Jako taková milá pohodovka před usnutím docela fajn filmek. Ale na čtvrtou by se scénář musel vystříhat stereotypních klišé. Jako když doktor čumí do časáku, zatímco má bejt přikovanej k monitoru. Nebo jako když Marou označkovaná i Maru již téměř zřící Kurylenkovic Olina přijde vyděšeně domů za zběsilcem Dougiem a najednou, navíc tváří v tvář hromadě dalších důkazů, nepochopitelně obrátí a začne ho vehementně přesvědčovat, že to všechno budou vlastně nejspíš halucinace a spánková deprivace. A chvíli na to se nechá jakoby uspokojivě uchlácholit skeptickým vědátorským doktůrkem. Jejdanánku, no a všechny ty její dosavadní zážitky, ty mokrý ťápoty v její koupelně, nebo nedávná bizarní smrt ženy v pakárně byly tedy taky halucinace? Chtělo by to příště víc důvtipu a fantazie pro rafinovanější zápletku, pane scénáristo. Řeknu vám, že mě se v oku objevit taky taková červená skvrnka, nepochyboval bych ani minutu. A už bych se na Maru těšil, jako proutek štíhlounká dlouhovlasá kočka v průsvitný noční košilce, hmmm... (25.10.2018)

Pyskatá Olga Kurylenko v roli forenzní psycholožky, která je na stopě spánkového démona, ale ve službách špatného režiséra. Neusnete-li hlubokým spánkem jak poslanec ve sněmovně, jste v bezpečí. Z hlediska nároků horor fanoušků bude tenhle počin vnímán jako kopírka průkopnického stylu Jamese Wana, téma spánkové paralýzy se už třeba řešilo v Dead Awake a se zabíjením ve spánku přišel už Freddy Krueger. Ten může být rád, že má příbuzného démona jménem Mara. Což o to, kdyby si ho/ji, nemám jasno, jakého je pohlaví, ke všemu ho/ji ztvárnil Javier Botet, šlo pořádně prohlédnout, budiž kopírování jiných děl odpuštěno, jenže snímané polocelky a vteřinová proplížení scénou nedávají komfort, ke smíchu byl jen krůček. Nejlepší momenty tak obstarává hvězda filmu Kurylenko, která na scéně pobývá mnohonásobně víc než démon a děsí se i za diváky. Scény úmrtí jsou příšerné, takže netřeba čekat, že vám nějaké krutosti zlikvidují bulvy. Libujete-li si v červených očích, budete mít pré. Ani pořádné finále nám nezkušený režisér Clive Tonge nedopřál, namísto toho naservíroval nejbéčkovější ohrané zakončení, kterých je v podobných hororech nepočítaně. Neschopný režisér, produkčně celkem jakžtakž, to hlavně kvůli Kurylenko, která diváka nenechá usnout a zvedá mu pyj i výsledné hodnocení. 6/10 (18.09.2018)

Spánková paralýza je téma, o ktorú sa zaujímam celý život a mám pred ňou rešpekt, preto mi bolo už vopred jasné, že Mara u mňa nemôže prepadnúť. Byť sa v podstate jedná o žánrové klišé, s miestami digitálnym lookom, vsádzajúce na zaužívané a do istej miery otrepané postupy na vystrašenie diváka, ktoré sme už mali možnosť vidieť v desiatkach či stovkách iných, najmä duchársky ladených žánroviek, hororový aspekt je tu tak intenzívny, že nemôžem Maru hodnotiť inak než kladne. (24.09.2018)