Stanice Soul

Mám rád objevování neznámých filmů a různých koutů filmu. Animovaný zombie horor rozhodně není běžný jev, a po Stanici Soul bych si tipl, že ještě nějakou dobu ani nebude. Od začátku mě příběh nebavil, moc se vlekl a i když přišla na scénu zombie apokalypsa, doufal jsem v trochu lepší scény, než stále dokonala trvající úprk nočním Soulem. A tu hlavní hrdinku bych těm potvorám předhodil po půl hodině, to její vřískání mi příšerně vadilo. (24.05.2020)

Zábavné a nesúce sa v tradičnom štýle Sang-ho Yeonhovho štýlu. Postavy sú hlúpe, alebo neznesiteľné. Hádam okrem bezdomovca. Ten bol v pohode. Celá situácia so zombie apokalypsou je tu chytená za správny koniec. Aj napriek tomu, že sa jedná o animovaný film, tak tu funguje napätie a celé sa to nesie v silne atmosférickom prevedení. Podobne ako predchádzajúci režisérov film The Fake. Jasné, má to svoje chybičky, ale prekvapivo tie finálne zvraty fungujú. Má to značný presah, hoci v animovanom prevedení si prvýkrát uvedomujem ako je kórejština strašne ubrblaný jazyk. Presah je samozrejme v tom, že to vôbec o Zombie nákaze nie je. Či? (28.05.2017)

5.5/10 Údajně prequel k Vlaku do Pusanu, ale pojítko vidím jedině v zemi původu a v tematice. Stanice Soul má o dost pomalejší tempo a přece jenom nepřichází v zombie subžánru s ničím novým, i když neobvyklé je už samotné animované zpracování. Scénář je v podstatě společenskokritická agitka napasovaná do tradičního zombie vzorce. Na můj vkus tak film moc tlačí na pilu, protože nebýt zombie akce, připadala bych si jako při sledování pohádky pro děti vzhledem k tomu, jak jsou tu všechny postavy černobílé. V příběhové rovině tak vítězí jednoduchá vztahová linie otce a dcery ve Vlaku do Pusanu. Nicméně oceňuju animované zombie a nemůžu říct, že bych se nebavila. Škála pro posery: V rámci žánru klasika, navíc animovaná. Spíš napínavé než děsivé. (16.04.2021)

V tomto filme sú korejci zobrazení ako národ ktorí len frfle, pohŕda každým navzájom a nikto nikoho nepočúva. Akože srsly? ešteže train to busan bol reálnejši. Uz by som si niekedy rád pozrel aj film kde ľudia žijú v súčasnosti a o zombie už počuli. Takto každý ďalší film začína s tým že nikto nikdy také ani nepočul zo žiadneho hororu kde ti filmoví ľudia žijú? 🙂 (19.03.2018)

Do třetice všeho zlého. Korejský horor v poslední době prožívá období temna a po komediální taškařici Gokseong či krajně nezáživném Train to Busan přichází rána z milosti v podobě ošklivě animovaného Seoul Station, který tuto korejskou hororovou agonii roku 2016 konečně ukončil. Jakožto zdejší hororový expert bych panu režisérovi Sang-ho Yeonovi doporučil, aby se raději věnoval sociálním dramatům a vyvaroval se těchto naivních pokusů o jejich propojení s hororem. Seoul Station totiž nemá opravdovému fanouškovi hororu co nabídnout. Atmosféra zcela absentuje. Kromě již zmíněné nepovedené animace pak diváka otravuje i přílišná ukřičenost dialogů či afektované chování jednotlivých postav. Závažné nedostatky lze spatřovat i v práci s kontinuitou prostředí. Na první pohled liduprázdný a především zcela poklidný Soul příběhu na uvěřitelnosti jistě nepřidává. Uděluji silnější jednu hvězdu a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (09.01.2017)