Stanice Soul

Do třetice všeho zlého. Korejský horor v poslední době prožívá období temna a po komediální taškařici Gokseong či krajně nezáživném Train to Busan přichází rána z milosti v podobě ošklivě animovaného Seoul Station, který tuto korejskou hororovou agonii roku 2016 konečně ukončil. Jakožto zdejší hororový expert bych panu režisérovi Sang-ho Yeonovi doporučil, aby se raději věnoval sociálním dramatům a vyvaroval se těchto naivních pokusů o jejich propojení s hororem. Seoul Station totiž nemá opravdovému fanouškovi hororu co nabídnout. Atmosféra zcela absentuje. Kromě již zmíněné nepovedené animace pak diváka otravuje i přílišná ukřičenost dialogů či afektované chování jednotlivých postav. Závažné nedostatky lze spatřovat i v práci s kontinuitou prostředí. Na první pohled liduprázdný a především zcela poklidný Soul příběhu na uvěřitelnosti jistě nepřidává. Uděluji silnější jednu hvězdu a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (09.01.2017)

V tomto filme sú korejci zobrazení ako národ ktorí len frfle, pohŕda každým navzájom a nikto nikoho nepočúva. Akože srsly? ešteže train to busan bol reálnejši. Uz by som si niekedy rád pozrel aj film kde ľudia žijú v súčasnosti a o zombie už počuli. Takto každý ďalší film začína s tým že nikto nikdy také ani nepočul zo žiadneho hororu kde ti filmoví ľudia žijú? 🙂 (19.03.2018)

Animace a obecně grafická stránka filmu „Stanice Soul“ je prvek, který nemusí sednout každému divákovi, ale zároveň je to stránka, která zaujme. A co si budeme povídat, animace byla zvolena tak, aby ani tímto způsobem nedošlo k žádnému zjemnění. Film je pořád drsný a jsou zde scény, z kterých bude mrazit. Ne, není to nic převratného v zombie žánru, ale je to zajímavá cesta. (30.01.2017)

5.5/10 Údajně prequel k Vlaku do Pusanu, ale pojítko vidím jedině v zemi původu a v tematice. Stanice Soul má o dost pomalejší tempo a přece jenom nepřichází v zombie subžánru s ničím novým, i když neobvyklé je už samotné animované zpracování. Scénář je v podstatě společenskokritická agitka napasovaná do tradičního zombie vzorce. Na můj vkus tak film moc tlačí na pilu, protože nebýt zombie akce, připadala bych si jako při sledování pohádky pro děti vzhledem k tomu, jak jsou tu všechny postavy černobílé. V příběhové rovině tak vítězí jednoduchá vztahová linie otce a dcery ve Vlaku do Pusanu. Nicméně oceňuju animované zombie a nemůžu říct, že bych se nebavila. Škála pro posery: V rámci žánru klasika, navíc animovaná. Spíš napínavé než děsivé. (16.04.2021)

Po Vlak do Pusanu a ⋕ŽIJU jsem si myslel, že tohle bude opět jistým stylem povedený zombie film, protože to Jihokorejci prostě umí. Navíc to byl Soul, což bylo zajímavé místo pro dění a k tomu se mi líbil styl animace. Nebylo to typické japonské anime, které nesnáším. Snad 20 minut se ve filmu nic neděje. Furt na stanici chodí jeden uřvanej a nesympatickej chlap, kterej pořád pobíhá sem a tam, protože se na vlakáči asi 6 hodin proměňuje člověk v zombíka. Celkově jsou postavy přehnaně uřvané, neustále agresivní a chování jak u neurvalců. V Soulu, který má 10 miliónů obyvatel, je liduprázdno. Zombík je tam jen jeden a okamžitě jich je tam v jeden moment čtyřicet. Byla nuda se na to dívat. Žádný poutavý příběh, postavy už vůbec a akce taky nic. Animace se mi líbila, ale občas se u běhání trošku zasekávala. Kdybych se pořádně podíval a zjistil, že to má tak málo hodnocení (momentálně 118), tak bych se nepodíval. Já se totiž na film kouknul, protože jsem si myslel, že je tu 700 hodnocení. Proskipoval jsem to po 30 minutách a ve výsledku by to bylo beznadějně stejné. Konec byl už jen výblytek, ke kterýmu jsem se naštěstí nedostal. VYHODNOCENÍ: KDO PŘEŽIJE, KTERÝ JSEM DAL HNED POTOM TO SPRAVILO (03.03.2021)