Bohumil Hrabal „Takže se stalo, že...”

„Bogane poď za mnou, Bogane poď za mnou.“ Tak tohle je vcelku názorná ukázka, jak NEMÁ vypadat dokument o význačné osobnosti. Nehodící se ukázky z divadelních představení, příšerné hrané scénky, vpravdě odpudivá stylizace a s ní související i Kaiserův komentář, který byl svým výrazem dost mimo. Řešení jména gymnázia bylo slabou snahou o kontroverzi, demonstrování světovosti se zas podařilo zvolit docela nešťastně. Pokud alespoň něco stojí za zmínku, je to nepůvodní, ovšem atmosférická Šustova hudba z Menzelových adaptačních filmů (která je však zároveň nabourávána nejen pochybnou ženou s harmonikou a zpěvem, nebo co to mělo být) a sem tam nějaký příspěvek pamětníků. A vzhledem k tomu, že tu nehodnotíme osobnost, ale samotný dokument o ní (že?), dávám ještě milosrdné 2*. (06.02.2015)

Cítím, že 18 let od smrti Bohumila Hrabala výrazně povadla gloriola jeho dřívější slávy. I mně zarazila a ranila informace, že se studenti nymburského gymnázia ohradili proti tomu, aby nesla jejich škola jméno tohoto absolventa a spisovatele světových parametrů a věhlasu. Většinový, zamítavý způsob jejich uvažování nejsem schopen pochopit. Pokud tedy nerozhodl argument, který v dokumentu rovněž zazněl - totiž, že si to nepřál sám Hrabal. (Že chtěl jen destičku na pivovaru ve výšce, kam dopadají psí chcanky.) To podle mě ale nebude ten skutečný důvod jejich odmítavého postoje..? Tím bude jeho špatný prospěch, jeho odstrašující životní styl, jeho vulgarity, možná stařecká brunátnost..? Vážně nevím, čím si to (ne)zasloužil. Ale naopak vím o mnoha jiných jeho počinech, za které bych na Hrabalov přejmenoval celý slavný Nýmandburk. A tento dokument vnímám jako protipól toho antihrabalismu, který se bohužel neomezuje pouze na omezené studenty nějakého bezejmenného, až na jedinou výjimku bezvýznamného gymnázia. Vnímám ho jako milou, upřímnou, poctivou a pracnou vzpomínku na originálního člověka a naprosto výjimečného umělce. Jsem rád, že takový film vznikl, a nehledám na něm zbytečné mouchy. Mohlo to být lepší? Třeba mohlo. Ale taky to nemuselo být vůbec. A to by byl teprve průser. Protože Hrabal, to je člověčenství, to je lidská sounáležitost, to jsou city, emoce, vyznání, naslouchání, pochopení... To je něco, co už se nenosí, co už není IN. Ale dokud ho ještě někdo čte, dokud se o něm točí filmy, tak je tu někde stále přítomen svět, který alespoň mně osobně dává nějaký smysl. (21.02.2015)

K Hrabalovi jsem si minimálně prozatím vztah nevytvořil, akorát filmová adaptace knížky Obsluhoval jsem anglického krále se mi líbila. Jinak si mě nezískal a možná, že i to má vliv na můj pocit z tohohle dokumentu. Zajímavé části se střídaly s těmi méně povedenými, zvlášť hraní scén z minulosti bylo často takové rozpačité a možná by bylo lepší se držet spíš formy vyprávění a vzpomínání ostatních. Zato komentář Oldřicha Kaisera byl povedený. Konečný výsledek je tedy tak akorát na půl. (28.11.2014)

Sympatické, že režisér nezvolil častú schému českých životopisných dokumentov. V nich divák celý čas sleduje hovoriace hlavy, poprekladané pár archívnymi zábermi. Snaha o formálnu inováciu, zahŕňa hrané scény adaptácií, autentické čb zábery i autentické slová Boudníka a Bondyho. Ďalej vidieť Kaisera v železničnej uniforme, a trochu aj tie hovoriace hlavy. Kamera v pohybe, prestrihy rýchle. Prehrávané divadelné scénky však sú o ničom a tón hlasu, aký nasadil Kaiser, znie unavene a odťažito. Tieto dve veci sa nevydarili, preto len priemerné hodnotenie. Pozn.: a) Osobne obdivujem viac tvorbu spisovateľa Bondyho a výtvarníka Boudníka ako celého Hrabala. Preto vďaka za zábery vzniku Boudníkovej tvorby. b) Rozosmiala príhoda stretnutia Hrabala a Billa Clintona v pražskej krčme, kedy Hrabal zrazu skríkol: "Zdeničko, ukaž prsa!". A Zdenka nadvihla tričko. A Bill Clinton ostal ako obarený, obávajúci po Monike Lewinskej aféry Zdenička. c) Vo filme sú ukážky filmu Nežný barbar. Pamätám na jednu z besied s Egonom Bondym v Bratislave, kde sa nad týmto filmom rozčuľoval, že nemá s predlohou ani pravdou nič spoločné. (09.05.2021)

Takže se stalo že Bohumil Hrabal mal storočnicu a... patrilo sa stvoriť nejaký pamätník, aspoň rekapitulačný dokumentík.. Takže sa stalo, že ho spravili... a že sa pozrieme do Polnej, Nymburka, Libne aj Kerska, že prehovorí Boudník a Bondy, Menzel a Němec, susedia a chatári, umelci a pivári, samizdatníci aj prezidenti. Humpolácka forma, ktorú kritizujú uživatelia, mi po chvíli už neprišla taká otravná, a vravím si, že dosť dobre vystihovala Hrabala, hospodského filozofa, neokázalú osobnosť, ktorá mala blízko k obyčajnému človeku a ktorá milovala stratené, smiešne, osobité postavičky. Divadelné scénky si však rejža mohol odpustiť, ech... ale zase mi to prišlo ako film od Hrabalových priateľov pre jeho fanúšikov (alebo naopak), ktorý nie je zameraný na nové poznatky, ale na to, aby sme si na toho výnimočného barda rýdzeho človečenstva zaspomínali. (04.04.2023)