Nekromantik

Bizarre experimental perverse freak alebo ako z najzvrátenejšieho filmu zrobiť romantickú romancu. Na NEKRomantika sa treba pozerať z obrovského nadhľadu a vtedy sa dá vo filme nájsť neopakovateľna jedinečnosť a genialita. Nemci sú neskutočné zvratené hovada. Verím, že Nekromantik si svoju kultovosť zaslúži zaslužené. Samoučelnosť a zvratenosť sa tu podáva v takom nespočetnom množstve, že diváka nakoniec nemože ohromiť ani zasrane hnusnú (real) snuff scénu so zajacom a sick koniec. Romantický hudobný podkres sa tu podáva v takých scénach, ktorými si zrobil reklamu celý film. Buttgereitovú tvorčiu slobodu neodsudzujem, ale jednu scénu si fakt mohol nechať. Hodnotenie je čisto subjektívne. Najradšej by som bol keby som toto hodnotiť vobec nemohol, i keď... (12.05.2013)

Mimoriadne zaujímavá hrôzostrašná artová groteska, ktorá sa implikáciou snuffu na úbohom zvierati automaticky sama odsudzuje do kategórie odpadu. Spomínaný snuff ako snaha po extrémnej senzačnosti napokon spochybňuje predpokladané snahy autorov o skutočné umelecké vyjadrenie. Umelecká osobnosť totiž vyžaduje nekompromisne vyhranenú predstavu o morálke a ľudskom chápaní univerza. Hanba. (01.01.2013)

Buttgereit s přehledem (a nadhledem) natočil minimalistický snímek s minimem dialogů o dvojici fascinované mrtvou hmotou, plný symboliky a nutící diváka k zamyšlení (popř. ke zvracení či k souloži s mrtvolou). Smrtí život nekončí, ale jen málokdo má to štěstí, že si vrzne i po smrti. Buttgereit má opravdu zvláštní smysl pro humor. Práce v Joeově úklidové službě vypadá fakt zajímavě a zaměstnance to očividně baví. Nějaký až moc. Úmrtí byla úžasná a snová pasáž, kde dostane Rob od Betty už mírně opotřebovanou hlavu a pak si na louce rozverně hází s vnitřnostmi, mě naprosto odrovnala. Navíc je Buttgereit zodpovědný a nenechá herce souložit bez ochrany. V podstatě ale jde o inteligentní dojemný romantický a ve snových pasážích silně psychedelický snímek se skvělou (i když velmi jednoduchou) hudbou (dokonale pasující k vizuálu) a artovým feelingem. Milování se s rozkládající se mrtvolou působilo velmi živelně a eroticky. Je to zvláštní pocit, snažit se vcítit do nekrofila. Nějak se mi ale nepovedlo absorbovat pocity z osahávání oka jejich nového (tři roky prošlého) kamaráda, kdy Rob nejdřív palcem setřel oční víčko a pak prstem přejížděl po slizkém oku. Scény, kdy Rob bere při milování oko zuby do pusy a pak když při polibku od Betty oko zpomaleně vypadává z důlku jsou už fajn a některým jedincům by možná přivodily i erekci. Problém nastává, když Betty uteče se svou novou životní láskou a Rob začíná prožívat existencionální krizi. Vanová scéna s kočkou je nezapomenutelná. Navíc varhánky nikdy nebyly takhle děsivé. Symbolické stažení a vykuchání králíka, střídající se se záběry pitvajícího Roba, je velmi poučné a kdyby se někdy zhroutil systém a nastala anarchie, tak jsou tyhle záběry pro homo urbanus k nezaplacení. Snímek mě nešokoval, ale pobavil a hlavně naprosto fascinoval a uhranul svojí estetikou. Asi bych měl dojít za psychiatrem nechat si vyhotovit psychologický posudek, ale nejdřív radši vyčistím křeslo od spermatu, než přijde máma z práce. (31.01.2009)

Veľká nemecká šialenosť a romantická nekro-úchylnosť, ktorej podivnosť a emocionálny zážitok výrazne umocňuje hudba trojice Kopp-Lorenz-Walton, dokresľujúca film idúci vlastnou cestou s netradičným spôsobom vyprávania, neskĺzavajúci do zabehnutých a tradičných vôd. Nekromantik vo mne zanechal stopu. Stopu myšlienky. (24.06.2008)

Dost husta uchylovina pri ktorej niektore sceny vazne stoja za to aby ste tie ostatne pretrpeli. Originalitu, vynimocnost alebo nieco podobne si v tom zrejme niekto najde ale ja k nim patrit nebudem. Na druhej strane uznavam ze podobnych veci je naozaj iba velmi poskromne. Za seba hovorim ze vidiet sa to oplatilo aj ked iba raz. Zabudnut sa na to bude dat uplne jednoducho. (03.08.2008)