Reklama

Reklama

Modrá a ne moc růžová

(festivalový název)
  • Venezuela Azul y no tan rosa (více)

Obsahy(1)

Úspěšný fotograf Diego a lékař Fabricio jsou obyčejným párem s okruhem dobrých přátel a stabilní kariérou. Právě promýšlí další krok ve vztahu – sestěhovat se k sobě. Avšak ze Španělska zničehonic přijede Diegův pubertální syn Armando, výsledek dávné aféry, aby s otcem v Caracasu žil. Armando, plný vzteku k otci, který ho opustil, a Diego, který syna sotva poznává, budou muset najít cestu, jak se vzájemně přijmout a znovu vybudovat rodinné pouto. V tutéž dobu je Fabricio brutálně zmlácen bandou homofobů a je odvezen do nemocnice. Hřejivý snímek, dojemný stejně jako zábavný, pohlíží na složitosti otcovství gayů a homofobie. (Febiofest)

(více)

Recenze (4)

eLeR 

všechny recenze uživatele

Pred sledovaním filmu som vedela len toľko, že je to film s gay tematikou ... a on je pritom o toľkých veciach ... veľmi príjemné prekvapenie, síce niekedy predvídateľné, ale zostane po ňom človeku fajn aj napriek tomu smutnému. Potešili prirodzení herci a pekná muzika. Videné v rámci Tour po Amerike 2016 ()

evulienka3 

všechny recenze uživatele

"Často ukazujeme prstom na druhých ľudí, len preto, že sú iní. Pretože inak premýšľajú, chodia, obliekajú sa, hovoria alebo milujú. Trápime druhých pretože ich považujeme za menej hodnotných alebo inteligentných, alebo preto, lebo majú inú farbu pleti. Žartujeme na účet druhých, pretože patria k inej kultúre a majú iné zvyky či vieru. Cítime právo súdiť druhých, len preto, lebo majú odlišný názor a zabúdame, že žijeme v rozmanitej spoločnosti, v ktorej má každý svoje miesto a každý by mal byť vypočutý. Tým viac to platí pre menšiny, ktoré trpia „tichou“ diskrimináciou.....Som aký som! A čo má byť?“.....a ja už nemám čo dodať! ()

Reklama

..Lucas.. 

všechny recenze uživatele

Skvělý venezuelský film. Po jeho zhlédnutí mi zůstal úsměv na tváři :) hezky natočený vztah Diega a Armanda a velmi dobrý Ignacio Montes. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Po skvělém zážitku z filmu ,,Mé jméno je láska“, jsem měla trochu obavy jít hned na další, no musela jsem využít příležitosti. I když jsem se zařekla, že na téma homosexuálů nebudu dlouho nic vyhledávat, jelikož se s nimi roztrhl pytel, rozhodně nelituji. Venezuela mne překvapila. Přesto, že je hlavní postavou gay, pomalu vyplouvá, že jde o otázku plošné xenofobie, odpor a nedůvěru ke všemu cizímu. Vyhovovalo mě sympatické obsazení. Příběh je jednoduchý a tak trochu předvídatelný, ale hodně se mi líbilo zpracování i přes trochu pohádkově vypadající konec. Na konci filmu jsem se chytila ,,za nos“ v povědomí vím o tom, že xenofobie je oficiálně nekorektní, ale v soukromém životě se menších projevů xenofobie nestraním. A jak to máte vy? ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama