Jauja

Žádné úvodní titulky, jde se rovnou na věc, a to na debatu o koupi psa, podanou jedním statickým dlouhým záběrem. A v podobném duchu se nese celý film. Extrémně dlouhé záběry, hodně málo mluvení, a téměř žádné akce. Někdo by řekl, že se jedná o artový snímek, jiný zase, že je to totální nuda. Já bych řekl asi toto: Jauja není rozhodně filmem pro každého. Ve výsledku se však jedná o celkem povedenou one man show, tedy až na konec, který jsem absolutně nepochopil. Herecké výkony (resp. výkon) jsou skvělé, Viggo Mortensen opět nezklamal, zde ani jako herec, ani jako hudební skladatel. Škoda jen, že té hudby nebylo více. První hudební moment zazní totiž až v 80. minutě, další (a zároveň poslední) pak u závěrečných titulků. (20.09.2015)

Dosavadní Alonsův minimalistický až dokumentaristický přístup nahrazují v Jauje ostré obrazové kompozice. Změna vizuálního pojetí díla však neznamená změnu dosavadního jedinečného přístupu režiséra, ba se zdá být místy posilněn. Sen se stává realitou a minulost se střetává s přítomností. Co nalezneš můžeš lehce ztratit. Jistota se ztrácí v nejistotě. Temný snímek, plný nádherných retro scén, je jistou poctou staré poctivé kinematografii, kterou si Alonso po svém rafinovaně deformuje. (11.09.2019)

Film Mrtví mě zaujal víc, ale pořád se jedná hodně dobrý zážitek. Jen konec mi trochu nesedl. (27.09.2017)

Filmařská autoerotika postrádajací jakýkoli smysl. Několikaminutové záběry na krajinu bez děje s asi deseti dialogy, což je na film, co trvá hodinu a třičtvrtě tvrdý kalibr. Kdybych si chtěla prohlížet snímky krajiny, nemusím chodit do kina, ale prohlédnu si fotoalbum. Snaha o přesah nestačí. Pro diváka utrpení a ztráta času. (07.07.2014)