Rainbow (E06)

Přidávám se k těm, kteří v tomto díle našli zalíbení. I já bych ho označil za zatím nejlepší část Kmenů. Sice mám k hippies a celkově Rainbow určité výhrady, ale rovněž mám velice kladný vztah k přírodě a svým způsobem i mě nabíjí energií, když konečně vypadnu z práce a města na nějakou tu túru. Jen nevím, jak bych se zachoval, kdyby ke mně přistoupil nějaký „hošan“ a chtěl se začít objímat. Každopádně tvůrci to tentokrát pojali moc pěkně a kameraman odvedl hodně slušnou práci. (21.04.2015)

Hodnotí se dokument, čemuž odpovídá hodnocení vpravo. Nepřijde mi nikterak vybočující z takové standardní řady ostatních částí Kmenů, jak by se mohlo zdát podle převažujících komentářů sluníčkovejch hipíků. Tyhle moderní hipíci, seriously. To je dobře odporný. Ekologie, úcta k přírodě a k ostatním lidem a tvorům, je samozřejmě důležitá a schvaluju jí, ale tohle je úplně mimo. A že se takhle žilo dřív, že tak žily pohani? Ne. Vždycky byly nějaká pravidla v komunitách. Takže bejt Rainbow znamená válet se ve sračkách venku, bejt vegetarián nebo ideálně vegan, nic nedělat, chodit nahej a objímat se s cizíma lidma? Hlásat jak nic nepotřebujete, nic moderního, peníze, služby. A pak to stejně využívat a používat? Čistý pokrytectví, který prostě nevidí. Zlatý hipíci. Je daleko lepší se prostě sjet a takový stavy sem tam zažít, než tohle dělat celej život. Sluníčkový pohodářství a extrémní humanismus bude smrt západního světa. (18.09.2015)

Prírodná anarchia je mi blízka. Naopak letné pionierske tábory vždy odpudzovali. Najmä nezmyselne nútenými rituálmi kolektivizmu a uniformity. Z účastníkov pioniersko-skautských mládežníckych podujatí sa dnes stali hipisácke, duchovnou láskou k všetkému živému predchnuté dotykové swingers párty. V náručí hôr a pasúceho sa dobytka. Známym je akcia Rainbow Gathering - od roku 1972 každoročne konané zhromaždenie post-hipíkov kdesi v horách USA a Európy. Mottom je vzájomná láska, antikonzumerizmus, fyzická podobnosť, rozcuchané vlasy i odev. Častým je vychrtlý zjav mužov podľa vzoru Ježiš, éterické ženy zo zasneným pohľadom, šatky okolo tiel a bosé nohy. Bonus postavenie majú hlinou namazaní indiáni, hráči na hudobné nástroje a mlčanliví guruovia. Varí sa vo vojenských várniciach. Dokument zachytáva dianie a názory účastníkov dúhovej komunity v rumunských horách z roku 2014 a týpka z Prahy. Ten cez deň ponúka objatia na ulici, v noci kuchtí pre striptérky. V tábore zaznejú mantry typu "vyzeráme rovnako"; "po poslednej výzve na jedlo musíš prísť, inak neješ", "na lúke každý nájde svoj rozmer" a tak. Dočasná autonómna zóna. Zídu sa v nej jedinci vyhranení voči hodnotám väčšiny. No len na leto. Sú tam i právnici, IT-čkári, majitelia firiem. Je to dovolenka, nie snaha meniť svet. Len na čas zvliecť odev firemnej makačky. Zdokumentovanie kmeňa Hipi-Hopi s plusmi aj mínusmi sa vydarilo. (09.04.2015)

Zatím asi nelepší část Kmenů, jak kvůli tomu, jak byl natočen, aneb KONEČNĚ část, která se danou subkulturu opravdu snaží představit a taky díky tomu, že tenhle kmen má ke kmenu v klasickém smyslosloví nejblíž. Ačkoliv aby byl tenhle dokument opravdu hodnotný, chtělo by to tuhle komunitu sledovat dlouhodobě, například jak vypadá tahle svobodná rodina naháčů pobíhajících po loukách v zimě, či kde berou plodiny, když nic nepěstují? Mají někde v kleci ukrytej klon Zdeňka Trošky a ukájí na něm své zvrhlé touhy? Samé otázky... (09.04.2015)

Kmeny se zvedají z popela. Teprve před tímto dílem jsem se dozvěděl, že režiséři si subkultury nevybírali sami, ale byly jim přidělovány. Automaticky jsem si z toho udělal jasný závěr, proč předchozí díly byly až na jednu výjimku tak slabé a že další Kmeny ztěží vybočí z nějakého průměru. Proto mne Jan Látal se svými duhovými dětmi dost překvapil. Jeho výběr pražského protagonisty považuju za jeden z nejšílenějších a zároveň nejpovedenějších v celé sérii. Mohlo to dopadnout příšerně, ale místo toho to dopadlo skvěle. Stejně tak všechna čest kameramanovi, krásné obrazy vystihující atmosféru všude tam, kde slova by prostě nestačila nebo by byla zavádějící. (08.05.2015)