Meatheads (E10)

Opakování do zblbnutí, striktní režim a především obdivuhodná vytrvalost. Ano, pokud tento díl kmenů byl natočen za účelem divákovi navodit tyto základní principy kulturistiky, podařilo se to na jedničku. Samozřejmě, pokud to nebyl účel, pak jsme svědky pořádného průšvihu. Já budu optimistou a budu věřit, že film nějakou nosnou myšlenku skutečně má. (17.06.2015)

Staré, otřepané, ale stále platné přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž. U Rainbow, Tetování i Skinheads byly zpomalené či dlouhé záběry dokreslením atmosféry dění, popřípadě zdůrazňovaly důležitý detail. Měly pro svou existenci důvod, který se neskrýval v jejich délce, ale v jejich náplni. Hátle možná namítne, že přeci Pavla Kladivová říká, že výživa dělá 80% úspěchu, nicméně tím asi myslí něco trochu jiného, než abychom sledovali koše plné vajíček a krabičky s kašičkama. Hátle má přesně opačný problém než měly první díly Kmenů. Umí si vybrat dobré lidi, ale neumí je dostat do filmu. Bohužel. (23.05.2015)

Já jsem debil. Já jsem vážně čekal, že se něco dozvim. Ne, ukázali mi vhled do života dvou lidí, kteří zvedají břemena. A režisér je navíc taková lemra, že jediná fakta, která se dají z dokumentu přijmout, zobrazil jako text na začátku videa. Takže pak v podstatě slyšíme jenom vzpírací zvuky hmmmm ts, hmmmm ts, hmmmm ts. (15.05.2015)

Tak tohle se příliš nepovedlo a to jednoduše pro to, že v pořadu chyběla ta nejpodstatnější část spojená s Meatheads - lidé, kteří se nevymlouvají na to, že jejich tělo je jen vedlejší produkt jejich sportovního snažení - lidé, kteří cvičí právě jen proto, aby se z nich stala nechutná hrouda masa. Doufal jsem, že tento díl Kmenů prozkoumá povrchní bláznovství a závislost steroidových monster a kreatinem vymetených hlav. Bohužel toho se díl ani nedotkl. 4/10 (21.06.2015)

"Aby ta postava byla pořád hezká... v uvozovkách." Dvojportrét osamělých lidí, kteří tráví dny zvedáním těžkých věcí a konzumací vysokoproteinových potravin. Svalnatá těla... a nic víc. V jediném výroku Kladivová naznačí, že cvičení pomáhá k přijetí vlastního těla. Stejně tak jen jednou Pavlů vypíchne slovo "kultura" ve výrazu "kulturistika". Trochu Hátleho podezřívám, že chtěl odvyprávět smutný příběh o lidech, kteří žijí, aby si dávali do těla, a jakékoli skutečnosti zpochybňující tento narativ vypustil nebo opomenul. Stejně tak nerozvádí přesahy k hlavnímu proudu, v němž posedlost tělem a jídlem v posledních letech nabývá mnoha různých (zrůdných) podob. Oba sociální herce vidíme v záběrech téměř výlučně osamocené a cvičící, z čehož jsem měl oproti jiným dílům Kmenů pocit, že režisér aktéry přizpůsobuje své výrazově minimalistické koncepci, spíše než aby se snažil napodobovat (a případně ironizovat) jejich vlastní způsob prezentace (což v tomto případdě možná ani nešlo, vzhledem k tomu, jak málo se meatheads objevují v médiích). Zrovna o meatheads bych se toho rád dozvěděl víc. Dokument mi ale pouze potvrdil, že Hátle má talent, ale k objektům svého zájmu přistupuje snad až příliš odměřeně, aby je dokázal lépe pochopit a přiblížit divákovi. (14.05.2015)