Režie:
Luigi ComenciniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Fiorenzo CarpiHrají:
Laura Antonelli, Michele Placido, Jean Rochefort, Rosemary Dexter, Karin Schubert, Alberto Lionello, Carla Mancini, Lorenzo Piani, Giuseppe Caracciolo (více)Obsahy(1)
O svatební noci se Eugenia, kterou vychovávaly jeptišky a Raimondo dovídají, že jsou sourozenci. Neblahou zprávu jim zvěstuje dopis jejich otce, sukničkáře, který se skrývá kdesi v Paříži. Odhalená skutečnost fatálně zasáhne do vztahu novomanželů, kteří se nakonec rozhodnou podřídit konvencím, aby předešli skandálu. Po určitém čase, který spolu tráví jako bratr a sestra, Raimondo odjíždí a Eugenia se pokouší najít útěchu v náruči svého šoféra... Film patřil v československých kinech v 80. letech k nejúspěšnějším titulům. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (49)
Väčšina komentárov tu rieši erotickú stránku filmu, prípadne súvislosť s tým, že v časoch do roku 1989 šlo o svieži závan nahoty v kino-normalizačnej rigídnej cudnosti. Fajn, že sa to spomína. Prvoradým pozitívnym znakom filmu je však popri zmienenej nahote aj jeho ľahko plynúci a zdanlivo nenáročný príbeh o žene, ktorá vďaka rozličným protivenstvám - či už rodiny alebo doby - s obtiažami a pomerne neskoro začala objavovať vlastnú sexualitu. Dá sa čítať ako ľahká paródia na červenú romantickú knižnicu, no rovnako v ňom nájdu potešenie tí, ktorí v ňom uvidia trefnú kritiku upätej a falošnej morálky vyšších vrstiev, vypätého nacionalizmu podporovaného dobovo módnymi autormi (tu konkrétne D´Annunzio), zapredanosť katolíckej cirkvi tým, ktorí majú momentálne moc a peniaze. Poznámka: Pri zmienenom spisovateľovi Gabrielovi D'Annunziovi sa trochu zastavím. Vynikajúca je scéna audiencie slávneho a populárneho spisovateľa, kedy sa na návštevu (a azda aj nejaký románik) s ním tešia nadšené obdivovateľky. Spôsob, akým s nimi naložil (povýšenecká ignorancia), dokonale vystihuje povahu tohto excentrického, nacionalisticko-militaristického spisovateľa, skrývajúceho sa za anarchisticko - dekadentné spisky a plamenné výzvy. Všetko jeho filozofovanie o oslobodení sa od tradícií nakoniec viedlo k tomu, že sa stal jedným z hlavných ideových zdrojov talianskeho fašizmu. Poznámka: Literárno-estetická a umelecká úroveň tohto dodnes miestami ceneného autora je sporná - jeho zdĺhavé, patetické a jalové opisy sa pohybujú niekde v limitoch od vznešenej nudy k príšerne nečitateľnému hnoju. Na druhej strane niektoré jeho konštrukty toho ,ako naložiť s riadením štátu, majú v sebe punc interesantnej nekonvenčnosti (každý deň by sa mal celý národ riadiť inou básňou, základom riadiacej sily je hudba jej duchovná sila). Dielo autora, ktorého prevažná časť odznela s koncom predvojnovej epochy. ()
Provokující název nezklame po zhlédnutí očekávání, která vyvolá. Humor v podstatě laskavý, autorská nemilosrdnost více tušitelná než nahmatatelná, morálka čistoty a ryzosti v proklamaci, šmíráctví, mindrák a trapné pokrytectví v střízlivé a doložitelné skutečnosti. Zhruba tak lze pojmout tento kontroverzně chápaný a vykládaný film, navíc přesně zasazený do dobových souvislostí přelomu XIX. a XX. století. Šněrovací scéna (nebo odšněrovávací) patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno a napsáno. Roztomile působí i mladičký "Cattani" Placido. I dnes si toto dílo zaslouží jako určitý mravní korektiv svého druhu tématem i invenčním zpracováním pozornost a očekávání, se kterými před desetiletími přicházel do našich kin. ()
Viz hodnocení od "sportovec". Zklamán by byl ten, kdo by zde hledal jen erotiku. Ta tam samozřejmě je v míře úměrné 70. letům, ale málokdy je erotika ve filmu využita k humoru a satiře. Z tohoto pohledu jsem filmem nadšen. Bavil jsem se nádherně a Lauřino "Ne... ne... NE!" mi znovu zní hlavou jako kdysi. ()
Jak už je patrné z poznámek ostatních, tenhle film je cenný především s ním spojenými zážitky. To se týká výhradně pamětníků jeho premiéry v tehdy socialistických kinech. Po shlédnutí většina z nás byla mírně konsternována konfrontací mezi snem a realitou, nicméně ten slabý nádech hříšného chtíče mi v podbřišku vibruje dodnes:-) ()
Ale jo, komedie je to chvílemi docela slušná. Když v tom člověk nehledá nic hlubšího a jen se baví stylizovaným projevem Laury Antonelli, neodejde zklamán. Stejně se ale divím, jaký tenhle film způsobil rozruch. Deep Throat, první legálně distribuovaný pornofilm, byl natočen roku 1972 a roku 1974 se lidem ňadra výše zmíněné herečky (nic "neslušnějšího" se tam totiž neobjeví) zdála zakázáníhodná... Ještě že to ale cenzura povolila - unikátní svlékací scéna na seně by bez nich byla poloviční... ()
Reklama