Pod sluncem

Na jednej strane za to môžu asi aj moje nerealistické očakávania, keďže pri škandinávskej kinematografii som zvyknutý na niečo iné. No aj vo všeobecnosti tieto poetické/meditatívne filmy rád nemám. Áno, odohráva sa to v peknom prostredí. má to príjemnú atmosféri a Rolf Lassgård je podľa mňa jedným z najlepších európskych hercov. Ale za vyše dve hodiny som neprišiel na to, prečo by som sa mal na takýto ničím zaujímavý príbeh pozerať. (16.03.2023)

Zřejmě už filmů s podobným námětem bylo hodně, ale Under Solen na mě zapůsobil. Prostě takovou záležitost si čas od času ráda dopřeju. Všechno, co tyhle filmy mají mít, tu stoprocentně funguje (zápletka, lokace, postavy, záporák, vývoj vztahů i konec). Navíc tady na mě oba hlavní herci působili neuvěřitelně sympaticky, od klasickýho osamělýho samorostlíka Olofa, k pro něj éterickému zjevení Ellen. A navíc ten venkov, taková nádhera! Přiznávám, že někomu se mu to může jevit krapet nasládle, možná i krapet víc, ale sorry, tentokrát si těch pět * prostě neodpustím. Je fajn mít podobnej film, kterým se člověk může nechat oblažovat... (10.05.2006)

Olof se po smrti matky rozhodne, že nechce být sám a podá si inzerát s tím, že hledá hospodyni. Na inzerát odpovídá krásná Ellen, která pod slupkou hromotluckého a neohrabaného Olofa objevuje citlivého chlapíka, do kterého se zamiluje. Tohle všechno je ale čárou přes rozpočet jeho "kamaráda" Erika, který dobráckého Olofa využívá a vlastně mu strašně moc záleží na tom, aby se Ellen nikdy nedozvěděla, že Olof neumí číst a psát a jaké spolu uzavřeli obchody. Výkony ústředního trojlístku jsou skvělé - Olof je v podání Rolfa Lassgarda sice hromotluk, ale chvílemi máte potřebu ho chránit, strašně moc mu přejete, aby mu to s Ellen vyšlo, a zároveň máte vztek, že se tak hloupě nechá zneužívat Erikem. Klíčová byla pro mě scéna, kdy se Erikovi vlastně poprvé vzepře (Víš Eriku, neumím číst a psát, ale hlupák nejsem).Ellen v podání Heleny Bergstrom - krásná, éterická, jemná, vůbec nemusí mluvit, vlastně stačí, když je. Erik je prototyp parchanta, kterých bylo, je a bude bohužel na světě pořád dost. Vzhledem k tomu, že jsem chvílemi tuhle postavu opravdu nenáviděla, tak si myslím, že i Johan Widerberg odvedl skvělou práci. V hlavě mi utkvěla ještě drobná, ale podle mě podstatná role pracovnice inzertního oddělení místních novin v podání Gunilly Roor, která byla takovou dobrou Olofovou duší a vlastně "zavinila", že se s Ellen potkali. Každý její pohled, gesto byly výmluvné. Film jako celek je skvělý - nosný příběh, skvělá kamera, atmosféra švédského venkova 50. let, herecké výkony - všechno dohromady funguje. (03.08.2007)

.To, co bych chtěla napsat, už zde v komentářích hodně zaznívá, tak to zkusím trochu jinak. Všechny tři hlavní protagonisty v tomto filmu spojovala jedna věc - scházela jim pravá láska. Erikovi - egoista, který znal lásku, ale hlavně tu fyzickou, tvrdě se bránící té skutečné. Ellen - jak jsem postřehla, tak z jakési formy lásky utekla, aby hledala tu pravou, nenaplněnou jinde. Olaf - který ji znal pouze jako mateřskou, ale hledal jinou, manželskou, pravou a trvalou. Nádherný film. Těžko psát komentáře, když film ze mě ještě zcela nevyšuměl. Za hudbu uprostřed parketu bych dala hned pět hvězdiček - tak sladká, ale ona tam dokonale sedla. Není nic nového POD SLUNCEM, že život bez lásky je nenaplněný a prázdný . Možná to zní pateticky, ale není to snad pravda? (05.09.2014)

"Osamělý sedlák, 39 let, s autem, hledá mladou ženu jako hospodyni." Inzerát. A od této chvíle se začne odvíjet nesmělý, něžný vztah Olofa a Ellen. On je po smrti matky na statku úplně sám a ona přijímá jeho nabídku práce. Jejich pozvolné poznávání a sbližování narušuje Erik, místní frajírek, který ještě nedospěl a kdo ví, zda vůbec někdy dospěje... Půvabná věcička, okouzlující, moc pěkně natočená, s velice příjemnou atmosférou a sympatickým obsazením, mně milým. (21.05.2018)