Kvílení

Příliš rozvleklý horor z korejského venkova, kam nejspíš zavítal sám ďábel. Některé jednotlivé scény jsou technicky i atmosféricky skvělé, ale nevznikl z toho nadprůměrný celek. Jedním z hlavních problémů jsou scény, které nikam nevedou. Druhým velkým problémem jsou postavy. Hlavní hrdina je nesympatický a nezajímavý a nejen profesionální policisté se v tomhle filmu chovají jako parta devítiletých holek. (13.06.2017)

Po The Witch zde máme letos už druhý velmi zajímavý čarodějnicko-posedlostní HOROR (tím ovšem veškeré paralely s Čarodějnicí končí). Jedná se o film ze současného jihokorejského venkova, který ze začátku díky svérázně vybranému hlavnímu hrdinovi často balancuje na hraně komedie (smál jsem se nahlas a ne jednou). Nějaké gró zápletky, byť se již od začátku šlape po mrtvolách, zůstává šikovně skryto až do závěrečné části filmu, no ani zde si divák nemůže být jistý ničím. Po první projekci mám docela jasnou představu o interpretaci pointy, ale pokud by se chtěl někdo hádat, ruku do ohně za ni taky nedám. O čistokrevný horor nejde, ale některé výjevy z dědiny Gokseong mi v paměti zůstanou hodně dlouho. Dá se i přes danou stopáž doporučit. 90% (01.08.2016)

Nebýt té komické úvodní půlhodiny s nekompetentím ňoumou v policejní uniformě, šel bych s hodnocením o něco výše, protože ve druhé půli se to přetaví do čistokrevného psychoteroru, jenž je korunován závěrečným prostřihem na dvojici dialogů vedených na různých místech, během kterého by se vě mně krve nedořezal. Žánrová směsice korejského střihu se slušně budovanou atmosférou a famózním finišem. Dejte si to, nejlépe na večer. (25.01.2017)

"Bederní rouška, šikmo střihnutá, skrývá co z nás mnohým nechutná"   Ale doprdelepráce, něco v tom vážně bylo, to jsem cítil! A určitě si to dám někdy znovu, ze zvědavosti a už jen na pohodu. Ne jako ucajdaný, dvouapůlhodinový a málostrašný horor, už jen jako tiše plynoucí řeku exotické nostalgie. Ponořím se až dno, do bahna, do těch cizích ztracených duší. Protože Korea není jen M*A*S*H, se spoustou rozverně lumpačivých a vesele krvácejících opic z pouťové střelnice, pochopil jsem a děkuju! I tady, na jihu, žijou úplně obyčejní domorodci, normální lidi jako my ... z masa a kostí. Včetně chlupů v nose, pupínků na duši a hnusných vyrážek tamtéž. Takže někdy, až bude čas, některý ucouraný a pošmourně propršený podzimní večer si to užiju naplno (ovšem bez rušivé a nenechavé pravé pracky, šmátrající po vypěněné potvůrce - pardon za nefilmovou nehororovou odbočku :-)). Prostě si to jen užiju. Uvařím si mňamku, nějakou specialitku, třeba šikmookou rybu s drsně udušenou, opuchýřovanou zeleninkou a nechám film plynout a sebe zírat... a budu jen uzobávat z talíře. A nechám se překvapit, kdo ví, možná na to příjdu, co v tom bylo. Už teď se těším a krásně se bojím. A o tom to je. (03.11.2019)

Půl třetí hodiny kvílení a zmateného pobíhání se skutečně nedá považovat za atmosférický horor. Abstraktní dějová koláž, volně přeloženo patlanina, v závěru sice dostává určitou formu a na okamžik prosvitnou promarněné příležitosti, ale to je tak všechno. Pro některé možná originální zčeření žánrových vod, pro mne však jen typicky labilní asijská bezradnost, která nedokáže ani pořádně postrašit. (22.01.2017)