Zavěste červené lucerny

Narozdíl od nejnovějšího filmu Zhang Yimoua, Hrdiny, je Raise the Red Lantern velmi komorní, jednoduchý, nepřeplácaný... Nemyslím tím jen absenci trikových a efektních scén, ale především to, že i záběry na zasněžené střechy působí ne epicky a monumentálně, jako spíš melancholicky a zasněně... Nemluvě o hereckých projevech, resp. postavách, ději, kdy vše plyne až na výjimky poklidně... ale o to více působivý je závěr filmu. (05.08.2004)

Velmi zajímavý, potemnělý a přitom barvami hrající pohled na ženy a zároveň velmi klaustrofobická a tíživá alegorie. Yimou Zhang dokázal spojit tyto dva prvky do jednoho krásného filmu, jehož největší devizou jsou nádherné záběry. Tak nádherné a souměrné kompozice jsem už dlouho neviděl a nejspíš taky dlouho zase neuvidím. Herecké výkony jsou zde sice velmi umírněné, ale opravdu výborné. Zvláštním prvkem je pak tradiční hudba, která mi učarovala a pomáhala v době, kdy té statiky a nehybnosti bylo moc i na mě. (19.03.2011)

Výborné komorní drama bohužel povážlivě znehodnocuje rozuzlení v podobě individuální vzpoury a úniku do melancholie. Je to stejně násilné jako představa sedlákovy dcery, která přišla o rozum kvůli zabíjačce. --- Tenhle film zřejmě vznikl především pro (oskarový) export, a odtud onen import individualismu. Nejvyšší ctností podle konfuciánské etiky je synovská poslušnost. Od ní je odvozen ideál poslušnosti v celé čínské společnosti, důsledně hierarchické. Každý má pevně určené místo a pravidla přicházejí vždy shora. Jedna polygynní rodina je tak svého druhu modelem celé Číny, a právě tak to Konfucius myslel. --- Co na tom změnili komunisté? Mladý Mao napsal esej, ve které se kriticky postavil proti tradičnímu zacházení se ženami. Později, když už byl císařem, "koupal si ptáka v kundách" (jeho autentický výrok) po libosti. Zástupy pionýrek se cítily poctěny když směly obsloužit předsedu Maa, nezřídka i kolektivně (měl obrovskou postel). --- Modernita dorazila i do Číny a leccos se jistě mění. Ale kulturního dědictví se jen tak nesplejete, ostatně Číňané k tomu ani nejeví příliš chuti. Striktně hierarchické uspořádání společnosti stále drží a je pokládáno za předpoklad společenské harmonie. Je zbytečné si dělat naděje/obavy, že by se nám Čína v nejbližších sto letech významněji přiblížila. (13.09.2015)

3* podle zdejšího hodnocení to byla sázka na jistotu, která u mě tentokrát nevyšla. Nevím, zda za to může, že asijskou kinematografii můžu jen výjimečně a nebo atmosféra nebyla pro mě dostatečně přitažlivá a tak jsem si asi nejvíc užíval jeho výtvarnou stránku. Příběh byl sice dobře vystavěný, ale pro mě byl předvídatelný, protože jinak to ani nejde, když jsou podstatné svobody omezeny hluboce zakořeněnými tradicemi a tím smysluplný vývoj pro lidskou osobnost je silně potlačen. A není divu, že se ozvou skrývané povahové rysy jednotlivých žen bojující o moc. Zajímavý film, ale nemám důvod ho doporučovat, či se k němu vracet. Proto jen tři hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (27.09.2020)

Panečku, to bylo něco! Jednak můj první čínský film a s touhle tématikou, na delší lyrický pasaáže jsem si zvykla poměrně rychle a seděly mi, i čínština.. ale potom ta mrazivost tradic, uzavření v mikrosvětě, smířenost v ženských očí... ještě teď mi z toho není dobře. Stačí, když si vybavim tvář, po který se koulí jedna slza za druhou a nehne se jediný sval v obličeji. Nenávist, soupeření, závist, zoufalství..toho všeho se nám dostává dosyta a pěkně pomaloučku, postupně, až konec graduje. Opravdu emotivní zážitek, kdy si můžeme jako ženy v ČR vážit toho, jak se tu žije.. (19.08.2010)