poster

Žijeme z energie, jsme energie

Dokumentární

Česko, 2015, 83 min

  • SatchS
    odpad!

    Fuuuuu. Toto musím rozdýchať. Meťjúuuu McKoneheyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy! Ehm. Dobre. Škoda, že tým zomierajúcim deťom v Afrike, ktoré majú nohy ako špajdle a rebrá im vytŕčajú spod kože nikto nepovedal, že vlastne môžu žiť z vesmírnej energie. Som si istý, že by to ocenili. Decká! Už nemusíte chodiť dvanásť hodín pešo do susednej dediny po vodu! Je tu pre vás záchrana, ale tentokrát to nie sú biblie. Prána, vy malí zmrdi! Prána! Tak to ma pojeb. Fyzika? Mneh. Chémia? Pche. Nebodaj Biológia? Eé. Tá neuveriteľná arogancia. Ako ojebať hlúpych ľudí v dvadsiatom prvom storočí? Stačí pridať niekoľko inteligentných slovíčok, o ktorých síce neviete ani holú PIČU, ale pamätáte si ich ešte zo strednej. Tak napríklad kvantová energia, bunky či molekuly. Dáte si na hlavu nejakú dúhovú kokotinu, začnete objímať stromy, lízať zvieratám anály a liečiť ľudí na diaľku kozmickou energiou ako v nejakom japonskom animáku. Obujete si sandále na suchý zips, hodíte cez seba koberec ako Clint Eastwood a prestanete si holiť prirodzenie. Keď sa však nikto nepozerá, vyberiete na hajzli z nádržky na vodu klobásu a namočíte do horčice. Takže aby bolo jasno, vy prahbiedni, vypatlaní, na ľudskej hlúposti zarábajúci šarlatáni. Jediná vec, čo žije z prány sú vaše genitálie, pretože už dvadsať rokov nevideli nič iné ako vesmírnu energiu. Kokoti.(25.8.2015)

  • sochoking
    ****

    Keby priblížili zhruba, ako asi vypadá ten 21 dňový transformačný prechod, bol by som vdačnejší a možno dal o jednu hviezdičku naviac. Tá vysmiata mladá rodinka mi bola sympatická, ale iba ked' rozvášnene rozprávali o práne. Akonáhle sa začali usmievať nad vôňou čerstvo prekrojeného melonu, už mi prišli ako obrázok z letáku nejakých náboženských fanatikov. No a stará Hana z Konca sveta... Tá nech mi nehovorí, že má veľa energie. Vypadala, akoby každú chvíľu mala omdlieť...(11.8.2015)

  • Freemind
    odpad!

    Tak si to shrneme. Jasmuheen - bývalá top manažerka, která se během pár měsíců promeditovala na úroveň stoletých jogínů a teď (ve jménu pravé askeze) létá soukromým tryskáčem na přednášky, které jí vydělaly na usedlost s několika ledničkami jídla (viz dokument australské televize). Při každém testu, který podstoupila, jí byl prokázán podvod. Jednu dobu dokonce tvrdila, že si meditací vypěstovala dodatečné chromozomy, které ale nelze vidět pod mikroskopem (sic!). A pak je tu ještě Monfort - slizoun, který svými radami zabil už několik žáků v Evropě, který se mimochodem přiznal, že kromě prány si denně dá kávu a čokoládovou tyčinku, a který před pár lety v Praze radil mladé matce, aby přestala krmit svého syna a rozvedla se s manželem, který jí to zakazuje. Nedokážu si představit odpudivější hordu cynických sket.(7.7.2016)

  • Zagros
    ****

    Viliam Poltikovič se opět zhostil tématu, které rozhodně není pro všechny. Je zábavné sledovat různé reakce na dané téma. Od nadšeného přijímání po zatvrzelé odmítání a k tomu urážení tvůrců. Přál bych všem, ať dokáží připustit, že mohou existovat i jiné cesty a pravdy než je ta jejich. Sám jsem se o půsty a výživu z prány nepokoušel, ale velmi mě zajímají příběhy lidí, kteří ano. Jsou přinejmenším pozoruhodné. Sám dokáži připustit, že na světě jsou věci, kterým nikdy neporozumím. To ovšem neznamená, že to neexistuje nebo to není možné. K tomu, abych dýchal, také nepotřebuji vědecký důkaz, že je to možné. Takže všichni nadechnout a vyrazit po té své cestě.(2.2.2017)

  • JitkaCardova
    ****

    Téma je samozejmě skvělé a rozjeté všude po světě už dvě desítky let, takže je fajn, že se ho někdo konečně zhostil i v Česku. Nota bene když i tady jsou desítky lidí, kteří tenhle fenomén praktikují (ano, taky mám vlastní - fantastické - zkušenosti). Viliama Poltikoviče mám jako člověka ráda, je ale příliš laskavý a zdvořilý a až příliš laskavě dodržuje standardy pořadů ČT a i na střihu tohohle snímku je to znát. Takový milý neinvazivní přístup k točení filmů pro nenáročné diváky. Kdybych sama vlastní zkušenosti neměla, tenhle film by mě asi nechal bez odpovědí a s různými pochybami ohledně upřímnosti a důvěryhodnosti protagonistů, i když oni za to fakt nemůžou, právě proto, že V. Poltikovič je až nemístně neinvestigativní, až příliš ohleduplný, nerušivý a laskavý i k nim. On jenom drží kameru a vstřebává to a usmívá se, úplně ho vidím, protože sám toho viděl a zažil ve světě na svých cestách po různých kulturách víc než dost a souzní a rozumí, bohužel to není úplně ta správná cesta, jak tohle téma jako zvídavý a důsledný dokumentarista naplno rozestřít a obnažit pro pochybami, nedůvěrou, strachy a obavami naplněné tuzemské diváky. Mnohem spíše bych proto doporučila rakouský snímek Na počátku bylo světlo (http://www.csfd.cz/film/308676-na-pocatku-bylo-svetlo/komentare/) - dá se najít všude možně po internetu, online k vidění, na zdroji na Vimeu, na Youtube, někde jsou k němu i české titulky, potíž je, že ho postupně všude mažou a on se zase objevuje, tak záleží na štěstí, kdy ho kde vypátráte. Ten Vám odpoví na mnohem více otázek, které si v souvislosti s tímhle jevem budete klást, a předestře mnohem širší rámec - jak si informace o tom, že jídlo je naše poslední závislost, a že to tak být nemusí, že i k jídlu, resp, k pevné stravě, si lze vybudovat svobodný a nezávislý, kreativný vztah, nebo se od něj úplně oprostit, razí cestu různými kulturami, historicky i v současnosti, jaké jsou vědecké pohledy na věc, jak se tahle lidská zkušeost snáší s různými vírami, jak je zneužívaná a lze-li to vůbec, jak si ji kdo vykládá, jak je nebezpečná pro mocenské režimy, a jak může být individuálně i ve větším měřítku prospěšná apod. *~~(26.3.2016)