Po úchvatných dokumentech Mikrokosmos, Ptačí svět a Oceány přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s Příběhem lesa. Ne tropického pralesa s exotickou zvěří, ale toho nám dobře známého lesa, který máme za humny a který pulsuje překvapivě bohatým životem. Tou nejmodernější technikou natáčeli tvůrci čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě, dokonce žili v lese se sledovanými divokými zvířaty. Jen díky unikátním metodám natáčení dokážou autenticky převyprávět příběh lesa od doby ledové až po současnost a zachytit vzrušující koloběh života v něm, který ohromí dospělé a i dětské diváky.(Aerofilms)
Po fascinující cestě s tažnými ptáky a poznávání života rejnoků a velryb se francouzští dokumentaristé Jacques Perrin a Jacques Cluzaud vydávají na další strhující výpravu. Putovat tentokrát budeme proti proudu času až na konec poslední doby ledové. Vizuálně strhující přírodopisný opus sleduje divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí, ale také v úžasném vývoji, kterým kopírují proměny planety vlivem lidské civilizace. Procestujte spolu s autory dokumentu divoké lesní porosty, nekonečné ledové pláně i skalnaté hory a zažijte podmanivou a křehkou krásu, kterou dokáže vytvořit jedině příroda.(Febiofest)
Příběh lesa – ne tropického pralesa s exotickou zvěří, ale toho dobře známého lesa, který je za humny a který pulsuje překvapivě bohatým životem. Nejmodernější technikou a unikátními metodami natáčeli tvůrci čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě a někdy i žili v lese se sledovanými divokými zvířaty, aby dokázali autenticky převyprávět příběh lesa od doby ledové až po současnost a zachytit vzrušující koloběh života v něm.(Zlín Film Festival)
Po úchvatných dokumentoch Mikrokozmos, Putovanie vtákov a Oceány prichádzajú Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s novým filmom Príbeh lesa. Nie tropického pralesa, ale nám všetkým dobre známeho európskeho lesa, ktorý pulzuje prekvapivo bohatým životom. Film vznikal na desiatkach lokácií po celej Európe počas štyroch rokov a s využitím tej najmodernejšej techniky a vďaka unikátnej metóde nakrúcania dokáže divákom sprostredkovať príbeh lesa od doby ľadovej až po súčasnosť...(RTVS)
Poetická kronika Európy minulých 15 000 rokov, sfilmovaná očami zvierat. Prírodná symfónia tajomstiev lesov, plání a hôr. Keď sa posledná doba ľadová skončila, cyklus ročných období sa znova rozbehol. Na kontinente sa objavili šíre zalesnené oblasti, prekypujúce nespočetnými živočíšnymi druhmi. Ročné obdobia rozprávajú svoje dobrodružstvá na pozadí klimatickej zmeny, keď aktivita človeka stále viac ovplyvňuje Európu. Od vlčej nory, skrytej hlboko v pralese, po preplnené srdcia moderných miest, boli ročné obdobia vždy zdrojom zázrakov. Je na rozpuku nového storočia život v mieri so spoluobyvateľmi našej planéty možný?(MFFK Febiofest)
Tenhle podmanivý dokument zaujme krásnými záběry, výborným střihem a dramaturgií a zajímavým stylem vyprávění. Od chvíle, kdy se na scéně poprvé objeví rod homo, je jasné, že se bude jednat o ekologickou agitku. To ovšem vůbec nevadí, protože je nadhozena decentně a nenuceně. Největší vadu Les saisons spatřuju v tom, že ze života většiny živočichů vidíme jen krátký fragment, takže informační hodnota není valná. Přesto se jedná o parádní film pro celou rodinu.(9.4.2016)
Tentokrát musím uznat, že původní název Les saisons (Roční období) nevystihuje tento dokumentární film tak dobře, jak českej "Příběh lesa". Je to vysoce pozitivní, s krásnými záběry evropské přírody a života v ní. Kolikrát je to tak nádherně nasnímané, že člověk má pocit, jak kdyby to bylo z nějaké fantasy pohádky. Je to roztomilé, krásné, úchvatné a musel jsem se u toho usmívat. Dokonce bych řekl, že jsem u toho měl lepší náladu, než u nějaké komedie. Teda než přišli lidi. Ti to celé pokazili. Ale holt, stalo se a už se s tím nedá nic dělat. Takže smutek zavládl hlavně kvůli tomu, co se odehrálo a ne jak to bylo natočený. Obdivuju tvůrce, kteří měli tu trpělivost a natočili záběry s živočišnými druhy v jejich přirozeném prostředí a jejich chování a způsob života. Nechápu, jak některý záběry vůbec mohli natočit (a doufám, že v tom nejsou žádné triky!!!). "Zdomácnělý vlk vyhání z domu kunu." - hajzl.(29.5.2018)
Při odchodu na projekci jsem si říkal, že pár záběrů zvířat bude asi pěkných, ale víc jak 3* tomu nedám. Nakonec jsem se ale po úvodním představení Jacquese (Žaka) Perrina a prvních asi 15 minutách dokumentu konečně naladil a myšlenky typu "jestli Epitaf údajně neměl příběh, tak u tohohle by ty lidi shořeli úplně" mě zcela opustily. Prvních cca 45 minut filmu jsme viděli všemožná zvířata lesů (především asi Skandinávie + Rusko), střídaly se momenty smíchu (ptáci koukající ze stromů, mláďata) s momenty plnými napětí (smečka vlků nahánějící divoké koně) a celkově jsem si spolu s ostatními užíval plně profesionální a detailní kameru a záběry divoké přírody. V druhé polovině ale přišel člověk (přicházel postupně od pračlověka a středověk až po moderního člověka dnešní doby) a lidi v sále se přestali smát. Asi se film nevyhne hodnocením typu "agitka", ale realita je nevyvratitelná a to je zkrátka fakt. PS: Komentář Tomáše Hanáka mi nevadil a jinak bych tenhle dokument klidně pouštěl na prvním stupni ZŠ, kde se o to ještě někdo může zajímat (na druhém stupni už asi na jelena děcka serou, radši si daj pivo a žváro...).(9.4.2016)
Dobře, jsou tu výborné přírodopisné záběry. Jenže ty už poslední dobou nabízí i několik movitějších televizních stanic. Problém je v tom, že se to tváří jako film pro děti, tedy i když predátoři uloví nějakou kořist, je to tak nějak mimo záběr, nikde žádná krev a vnitřnosti (totéž se zvířecím sexem). Pak nastupují negativa: komentář mi lezl na nervy a toho Hanáka jsem toužil vypnout. Přestože nezpochybňuji zhoubný vliv člověka na lesy, nemusí ekologii tlouci divákům do hlav kladivem, aneb jsou záběry à la první světová válka v zákopech pro děti méně drastické než divočák ulovený vlky?(15.4.2016)
Neviem, či bolo ambíciou tvorcov dokumentu nakrútiť príbeh vzniku a postupného zániku lesa, či oznámiť divákom podiel človeka na tomto procese alebo iba nakrútiť prekrásne a z technického hľadiska takmer nepochopiteľné zábery prírody s jej samoregulujúcimi mechanizmami. Nech to bolo akokoľvek dobre sa mi na dokument dívalo. A v závere som si pripomenul, že najnovšie výskumy v oblasti postihnutej černobyľskou katastrofou ukázali, že príroda sa tam v priebehu 30 rokov napriek radiácii obnovila na úroveň v okolí už nedosiahnuteľnú.(24.6.2017)
-
Film se natáčel na několika místech ve Francii, v Norsku a také v polské části Bělověžského pralesa, který je posledním fragmentem původního evropského lesa.
(Fjera)
V kinech
od:
skrblik007
Tenhle podmanivý dokument zaujme krásnými záběry, výborným střihem a dramaturgií a zajímavým stylem vyprávění. Od chvíle, kdy se na scéně poprvé objeví rod homo, je jasné, že se bude jednat o ekologickou agitku. To ovšem vůbec nevadí, protože je nadhozena decentně a nenuceně. Největší vadu Les saisons spatřuju v tom, že ze života většiny živočichů vidíme jen krátký fragment, takže informační hodnota není valná. Přesto se jedná o parádní film pro celou rodinu.(9.4.2016)
Radiq
Tentokrát musím uznat, že původní název Les saisons (Roční období) nevystihuje tento dokumentární film tak dobře, jak českej "Příběh lesa". Je to vysoce pozitivní, s krásnými záběry evropské přírody a života v ní. Kolikrát je to tak nádherně nasnímané, že člověk má pocit, jak kdyby to bylo z nějaké fantasy pohádky. Je to roztomilé, krásné, úchvatné a musel jsem se u toho usmívat. Dokonce bych řekl, že jsem u toho měl lepší náladu, než u nějaké komedie. Teda než přišli lidi. Ti to celé pokazili. Ale holt, stalo se a už se s tím nedá nic dělat. Takže smutek zavládl hlavně kvůli tomu, co se odehrálo a ne jak to bylo natočený. Obdivuju tvůrce, kteří měli tu trpělivost a natočili záběry s živočišnými druhy v jejich přirozeném prostředí a jejich chování a způsob života. Nechápu, jak některý záběry vůbec mohli natočit (a doufám, že v tom nejsou žádné triky!!!). "Zdomácnělý vlk vyhání z domu kunu." - hajzl.(29.5.2018)
OG_Swifty
Při odchodu na projekci jsem si říkal, že pár záběrů zvířat bude asi pěkných, ale víc jak 3* tomu nedám. Nakonec jsem se ale po úvodním představení Jacquese (Žaka) Perrina a prvních asi 15 minutách dokumentu konečně naladil a myšlenky typu "jestli Epitaf údajně neměl příběh, tak u tohohle by ty lidi shořeli úplně" mě zcela opustily. Prvních cca 45 minut filmu jsme viděli všemožná zvířata lesů (především asi Skandinávie + Rusko), střídaly se momenty smíchu (ptáci koukající ze stromů, mláďata) s momenty plnými napětí (smečka vlků nahánějící divoké koně) a celkově jsem si spolu s ostatními užíval plně profesionální a detailní kameru a záběry divoké přírody. V druhé polovině ale přišel člověk (přicházel postupně od pračlověka a středověk až po moderního člověka dnešní doby) a lidi v sále se přestali smát. Asi se film nevyhne hodnocením typu "agitka", ale realita je nevyvratitelná a to je zkrátka fakt. PS: Komentář Tomáše Hanáka mi nevadil a jinak bych tenhle dokument klidně pouštěl na prvním stupni ZŠ, kde se o to ještě někdo může zajímat (na druhém stupni už asi na jelena děcka serou, radši si daj pivo a žváro...).(9.4.2016)
Slarque
Dobře, jsou tu výborné přírodopisné záběry. Jenže ty už poslední dobou nabízí i několik movitějších televizních stanic. Problém je v tom, že se to tváří jako film pro děti, tedy i když predátoři uloví nějakou kořist, je to tak nějak mimo záběr, nikde žádná krev a vnitřnosti (totéž se zvířecím sexem). Pak nastupují negativa: komentář mi lezl na nervy a toho Hanáka jsem toužil vypnout. Přestože nezpochybňuji zhoubný vliv člověka na lesy, nemusí ekologii tlouci divákům do hlav kladivem, aneb jsou záběry à la první světová válka v zákopech pro děti méně drastické než divočák ulovený vlky?(15.4.2016)
nascendi
Neviem, či bolo ambíciou tvorcov dokumentu nakrútiť príbeh vzniku a postupného zániku lesa, či oznámiť divákom podiel človeka na tomto procese alebo iba nakrútiť prekrásne a z technického hľadiska takmer nepochopiteľné zábery prírody s jej samoregulujúcimi mechanizmami. Nech to bolo akokoľvek dobre sa mi na dokument dívalo. A v závere som si pripomenul, že najnovšie výskumy v oblasti postihnutej černobyľskou katastrofou ukázali, že príroda sa tam v priebehu 30 rokov napriek radiácii obnovila na úroveň v okolí už nedosiahnuteľnú.(24.6.2017)