Červená želva

Velmi pěkný animovaný film, který má vše, aby si člověka naklonil - krásnou animaci, dobrý soundtrack a povedený příběh (mě osobně však nejvíc bavilo prvních 30 minut, než se tam objeví ta ženská, pak už můj zájem trochu opadl). Při sledování se mi na mysl vkrádalo srovnání s Modrou lagunou, které se myslím přímo nabízí, a v porovnání s ní mi u Červené želvy trochu vadilo, že film vyvolává spoustu otázek, na které nedává odpověď. Kdyby to bylo tak o 20 minut kratší a vypustily se z toho ty fantastické motivy, mohlo to být dokonalé (a - bože jak to slovo nesnáším, ale zde se prostě vnucuje - vyloženě očistné, podobným způsobem jako třeba Muž, který sázel stromy). Mimochodem úplně nejvíc mě tam bavili ty krabi. (09.03.2019)

Málokedy ma animovaný film "rozoberie", tentokrát sa tak ale stalo. Príbeh Robinsona zdanlivo nemôže priniesť nič extra nové či originálne, preto je veľmi príjemným prekvapením, že tento scenár to dokázal. A to aj bez slov, ktoré tu vôbec nie sú potrebné, na všetko stačia obrazy. Príbeh jedného osudu zasadený do izolovaného, ale romantického prostredia je podaný tak, že sa v istých situáciách každý nájde, pokiaľ bude na ne nahliadať, povedzme že, metaforicky. Osobne považujem za najväčšie eso rozhodnutie nechať základnú dilemu na divákovi, ktorý sa rozhodne, či sledoval fantasy, alebo ľudskú fantáziu. (10.02.2021)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)

Na první pohled moc hezký filozofický animák, který začíná poměrně nesměle, abych se v něm po půl hodině začal ztrácet a začal sledovat sled hezkých, poměrně jednoduchý, ale na druhou stranu stále se opakujících záběrů. Jako půlhodinový krátkometrážní kousek by to bylo boží. Jako celovečerní film ale poněkud zdlouhavé. (17.12.2018)

Poetická nádhera aká pohladí po duši, teda pokiaľ jej to dovolíte. A pritom je to tak prosté. Skúste len načúvať aj keď slová tu nenájdete, skúste sa nechať unášať farbami, ktorých jednoduchosť nemôže byť sýtejšia a najmä dovoľte nechať do seba plynúť obsah. A ten má čo povedať, je pravdivý a zrozumiteľný aj básnickým jazykom. Za správnej konštelácie hviezd vaše vnemy pocítia dotyk harmónie, smiechu, smútku. Hlavne prežijú niečo neopakovateľné, čo si budete chcieť zopakovať a smelo to odporúčať ďalej. (26.07.2017)