Deathdream

Na rok 1974 musel předloni zelsnulý Bob Clark jistě vzpomínat hodně rád. Nejenže položil pevné základy moderního slasheru svým Black Christmas, ale zabrousil také mezi oživlé mrtvoly. Jeho přístup k zombie byl ale poměrně inovátorský a tak sledujeme příběh rodiny, které zemře ve Vietnamu devatenáctiletý syn, aby se jedné noci vrátil domů jako zdánlivě normální voják. Že opravdu jen zdánlivě se ukáže posléze, když nejdříve před zraky dětí uškrtí psa. A je vám asi jasné, že o zabíjení psů v tomhle filmu zrovna nejde. Perfektní herci, hlavně chladný představitel titulní role jen podpořují dobrou atmosféru, která z filmu dělá podívanou ne nepodobnou kouskům, jako třeba Romerův Martin. Prostě zombie hodně jinak a vůbec ne špatně. (19.12.2010)

Bob Clark a Alan Omrsby pokračují v cestičce vyšlapané Romerem. Po absurdní satiře diskreditovaných hippie ideálů "Children Shouldn't Play With Dead Things" využívají tentokrát oživlé mrtvoly v kousavé reflexi vietnamského syndromu a problematiky začleňování navrátilců do společnosti, která je nechápe. Jako v případě jiných ožehavých témat tak i tentokrát pokleslé žánrové produkce předběhly Hollywood, který se v případě problematiky veteránů osmělil jim věnovat až o několik let později v konejšivějších a psychologicky zabarvených melodramatech jako "Smutní hrdinové" (1977) či "Návratu domů" (1978). "Dead of Night" sice na jedné straně přichází s brakovou zápletkou o padlém vojákovi, který se domů vrací jako oživlá mrtvola a musí svůj fyzický rozklad oddalovat krví svých nových obětí, ale při tom film nesklouzává k prvoplánové exploataci. Naopak se mu daří prostřednictvím komplexně rozvedené nadsazené premisy divákům předestřít, čím veteráni procházeli, když se z psychologicky destruktivního pekla války navrátili domů do země, které se válka vůbec nedotkla. (19.07.2013)

Já tyhle sedmdesátkový flicky miluju! Je tam zachycená atmosféra, která už v dalších dekádách nebyla, nebo byla nahrazena jinou. Podobnej pocit jsem měl třeba při sledování snímku Silent Night, Bloody Night ze sedmdesátého druhého. Neopakovatelné kouzlo času. V tomto případě krom klasické hororové zápletky režisér přimíchal notnou dávku smutného dramatu. Z vietnamského pekla se domů vrací k rodičům jejich syn Andy, kterého už pokládali za mrtvého. Brzy se dozvídáme, proč je Andy najednou tak jiný a divný. Chladný pocit z něj je téměř hmatatelný. Horor kombinující se s dramatem tu funguje bezvadně. Co mě dalšího dostalo byla hudba, smyčce zařezávající se pod kůži, klavír, ambientní ruchy, to vše v klasickém zvuku své doby. Joooo, tohle fakt žeru! Dobrý bylo, když Andy s partou autem navštívili grindhousové kino, kde zrovna promítali Death in Space a The Spacenauts. Zajímavostí určitě je, že tento film byl první maskérskou prací démona největšího, Toma Saviniho. Už tehdá si dal záležet. (17.03.2023)

O čo filmárom ide, je jasné a asi aj bolo v dobe vzniku už len z prečítania zápletky. Otázkou tak je, ako s jednoduchým prirovnaním vojnového veterána s traumami a zombieho potrebujúceho k prežitiu krv naložili. No až prekvapivo dobre. Strata akýchkoľvek emócií a jediná životná a to potreba vraždiť, neznie iba ako niečo z hororu, ale takmer ako reálna trauma človeka z vojnových hrôz, na ktoré skrátka ľudský mozog a psychika nie sú uspôsobené. K tomu sa scenáristovi a režisérovi podarilo dôveryhodne znázorniť aj situáciu v rodine, kedy na nové okolnosti reaguje inak muž-otec (relatívne racionálne) a inak žena-matka (čisto emocionálne). Koho tu ale viniť? Andy je v tom vo svojej podstate nevinne a je zrejmé, koho film vyzýva, aby divák vinil. (20.03.2020)

Relatívne prelomovú prácu Boba Clarka na začiatku jeho režijnej filmografie, je možné rozpoznať už na rannom zombieckom horore v novodobej histórií žánru – CHILDREN SHOULDN'T PLAY WITH DEAD THINGS. Trashovitý náhľad na oživlú smrť už v nasledujúcom DEAD OF NIGHT (DEATHDREAM), premieňa na serióznu dráma muža vracajúceho sa z Vietnamu (aj keď ako už uživateľ “Bloody13“ predo mnou spomenul, toto slovo vo filme nepadne). NEMUSÍ, všetko je jasné. Bob Clark takýmto spôsobom prirovnáva navrátilcov z vojny ku mátajúcim sa zombie kusom bez duše. Tú skutočnú zanechali totiž pri svojich mŕtvych bratoch na bojisku. Tí, ktorí mali ale to šťastie a vracajú sa domov, už nie sú takí, akí boli pred tým. Hlavná postava – mladý vojak Andy Brooks, je príkladom za všetkých. Na základe symbolov, ktoré upriamujú svoj pohľad na devastačné zmeny v osobnosti človeka v kontexte s vojnou vo Vietname, sa Bob Clark spolu so scenáristom Alanom Ormsbyim rozhodol reagovať na v tom čase veľmi súčasný problém Ameriky (DEAD OF NIGHT vychádza ešte počas konfliktu, ktorého ukončenie sa datuje až ku 30. aprílu 1975). Epitaf Andyho Brooksa: 1951-1971, už len smutne uzatvára kapitolu osudu jedného zo skupiny “vietnamských detí“. Clark v zapätí prechádza z vojnovej džungle na vojnu mestskú, a formuje tak základy klasického slasheru svojim BLACK CHRISTMAS. ### Zaujímavosťou je, že rok 1974 (a teda aj DEAD OF NIGHT) sa pre Toma Saviniho stal ten prelomový, keďže práve vtedy odštartoval svoju úspešnú kariéru na poste autora špeciálnych efektov. Okrem DEAD OF NIGHT toho roku spolupracoval aj na filmovom projekte zameranom na profil amerického vraha Eda Geina – DERANGED. PS, aby som kontext ukončil, Savini pred svojou filmovou kariérou slúžil vo Vietname ako bojový fotograf. (05.07.2011)