Kruh

Příběh tohoto íránského filmu se soustředí na postavení žen v tamní společností, které je - kulantně řečeno - dost nedobré. Zajímavou formou je nám postupně představeno celkem sedm žen, které se navzájem všechny neznají, ale v určitý moment vyprávění se "oslím můstkem" v podobě náhodného setkání střetne jedna s druhou, aby ta druhá posléze potkala třetí a příběh se tak tedy postupně přesouvá na všechny z nich. Zajímavé je, že děj začíná v nemocnici a končí ve vězení u takřka totožných dveří. Je to snad symbolika toho, že od narození je člověk v oné zemi doslova odsouzen k tomu nemít takřka žádnou svobodu? Film se mi líbil, i když přiznávám, že pro člověka z našeho geopolitického prostředí může být někdy docela problémem se zorientovat v tamní společnosti a pochopit motivaci některých postav. Naštěstí to netrvá moc dlouho. Nejsem znalcem íránské kinematografie, krom Božských dětí a právě snímku Dayereh jsem z oné země nic jiného neviděl, nicméně souhrn cen, které oba tyto filmy na různých mezinárodních soutěžích získaly (např. mezinárodní organizace filmových kritiků označila snímek Dayereh jako nejlepší film roku!) si troufám tvrdit, že íránská filmová tvorba rozhodně stojí za shlédnutí. (06.11.2011)

Íránci, Číňani a všichni vám podobní, kdo by vám jednou rodil ty vaše vytoužený chlapečky, kdyby nepřicházely na svět žádné holky? By jste si je vyseděli na vlastních vejcích? Panahi mně svým odvážným, devastujícím portrétem totální podřadnosti žen v islámské republice pěkně nadzvednul mandle. Oni jsou sice muži v Íránu v tom začarovaném kruhu absurdních zákonů uvězněni také, ale mají alespoň částečný prostor k dýchání. Ženy nemají vůbec žádný. (09.12.2011)

Opravdu hodně těžký film. Snad už se situace od té doby trochu zlepšila. Velmi zajímavé mě přišly dlouhé záběry na hlavní postavy, i několikaminutové, kdy se divák může pokusit vžít do její situace a zhluboka si vychutnat tíživý osud. Je hrozné, že kdyby na západě se mužům nepostavili, mohlo by to tu vypadat podobně. Ostatně dodnes není úplná rovnost, i třeba v politice. Ale se scénami ve filmu se to nedá srovnat. Taky se mi líbil "dokumentární" styl díla, kdy máte pocit, že koukáte na realitu, na opravdu šílenou realitu, alespoň pro mě jako pro ženu. Nedovedu si představit, že bych v takových podmínkách žila... (01.06.2012)

O některých, pro nás nepochopitelných až absurdních nařízeních a zákazech platících pro ženy v Íránu, jsme dosud třeba ani neslyšeli, o některých jiných sice máme povědomí, ale bereme je spíš jen jako prostá fakta, vyplývající z náboženských a kulturních odlišností, aniž bychom si dokázali představit tíži života v takto omezeném nesvobodném světě. Ale s hrdinkami prožijeme i silné momenty, které se mohou podobat něčemu, co jsme sami zažili – třeba když se místo toužebně očekávaného chlapečka narodí děvčátko a jeho maminka se oprávněně bojí odmítavé reakce svého muže a jeho rodiny. Některé z hrdinek jsou na útěku z vězení, jiná je prostitutka, ale místo odsudku nás může napadnout, jestli jejich ocitnutí se za hranicemi zákona není spíš důsledek těžkého života v dogmatickém nesvobodném světě. (11.01.2013)

Právem oceňovaný snímek okolnímu světu odhalující místy až absurdní zákazy, kterými jsou íránské ženy omezovány a jejichž důsledkem se častokrát dostávají za hranice zákona. Zatímco na zahraničních festival sbíral jednucenu za druhou, v Íránu logicky zakázali jeho promítání. Rozhodně jedna z nejsilnějších a nejotevřenějších filmových vypovědí o údělu žen v islámských zemí. (22.06.2010)