Chelsea Girls

jak může mít film vlastně o ničem , i když se oto snaží aby byl o něčem, 210minut proboha!!!!! po 120 minutách už jsem nemohl - je to trošičku srágorka - pseudoumělecká srágorka - experimentální film si představuju jinak..třeba že vás překvapí přístup ,děj , kamera, cokoliv ale je to celý zaplněný jenom kecama a nudnou vatou - double odpad!! (26.10.2009)

Film o povrchu, jenž zdůrazňuje vnější krásu a charakter odsouvá kamsi do neznáma. Warhol nechce inscenovat, hvězdy mají být hvězdami a proč splitscreen? Sám neví. Chelsea Girls výborně pracuje na dokumentární rovině, portrétuje život Warholových modelek/lů, kteří neumí hrát (resp. ve snaze přizpůsobovat nějaké fiktivní roli zmateně krafají o čemkoli) a dělají to, co je pro ně nejpřirozenější - zdůrazňují lásku k vlastnímu tělu. A že jsou to postavy nadmíru fotogenické a krásné.. (13.09.2011)

Hej ne, tak tohle jsem musel jet jenom s přetáčením, na tohle já nemám nervy. Jenom blbej, hrozně ukecanej film, kterej sice je experiment, ale takovej, kterej se nepovedl. Já se na to chtěl původně kouknout na celý, ale to jsem nevěděl, že to trvá 3 hodiny. Kdyby se tam aspoň něco dělo! Ale tam jenom různý ksichty dělaj různý věci a melou kraviny. Ne, s tímhle jsem fakt nehodlal strávit zbytečný 3 hodiny mýho zpropadenýho života. Je to prostě film zralej na usnoutí. Takže za volantem si ho nepouštějte. Moje odpadní hodnocení berte s rezervou, protože jsem na takovej film fakt neměl nervy a v podstatě jsem to neviděl. Ale plakát skvělej! (11.11.2008)

Pro mě osobně docela kult. Hlavně proto, že tam můžu vidět svý oblíbence z Factory jako Mary a Ondina. Jinak forma je zajímavá, proti tomu vlastně nemůžu říct půl slova, i když chápu, že každýmu to určitě sedět nebude. A co se týká obsahu... No, v podstatě tam moc děje není a tím pádem jsou tři hodiny teda docela mazec. Pro diváka, který neví nic o pozadí filmu to asi nebude moc stravitelný, ale jak říkám, pro mě kult. (21.12.2017)

Dát ten film v kuse, bez jakéhokoli přetáčení či přeskakování scén, se podle mě nedá (byť věřím, že už se to někdy někomu povedlo), takže mi snad nebudete mít za zlé, že jsem to sledoval takhle. Když si ale prostudujete některé komentáře tady nebo na IMDB, dozvíte se z nich, že tenhle způsob sledování dokonce podporují, že si člověk takhle vybere přesně to, co ho zajímá a to ostatní nechá být. A když k tomu připočtete zdejší zajímavost o tom, že Warholovi bylo jedno, v jakém pořadí se promítnou dané segmenty a soundtracky, co tu jsou, je jasné, že ani jemu o "poctivé sledování" nešlo, ale to jemu vlastně nikdy. Chelsea Girls je experiment vždy rozdělený na dva obrazy současně, plný monologů různých postaviček/herců, tzv. Warholových superstars, které povídají převážně o sobě, drogách a sexu, ale rozumět se dá jen něčemu, jelikož zvuk se dochoval v celkem mizerné kvalitě. Nepostřehl jsem tam ale nic zásadního, ani nic dějového, prostě to jsou náhodná vyprávění náhodných lidí. A tahle vyprávění tvoří jednu půlku obrazu, zatímco na té druhé Warhol občas pustí segment, který později uvidíme se zvukem a občas (většinou) je tam experimentální záběr, snažící se zachytávat mimiku tváře, obličej a tělo z různých pohledů... a jestli se mi něco na tomhle experimentu líbilo, tak to byly právě tyhle experimentální hrátky. Tady mi Warhol totiž dokázal - asi potřetí - že se, na rozdíl třeba od Sleep, o něco skutečně snažil a nebyla to jen prázdná nicota ukazující vyprázdněnost nebo obyčejnost (interpretovat se to dá tak i tak). Černobílé obrazy tu postupně přecházejí do barevných a poslední hodina už mi i začínala připadat jako zajímavý experiment, který mi až připomínal barevné hrátky Gaspara Noého. Možná jsem tu i poprvé pochopil Andyho Warhola jako experimentátora - on se v těch svých dílech echt dlouze věnuje detailům na naprosto obyčejné věci a i když samo o sobě to není nic, co by se dalo oceňovat, ve Warholově tvorbě se skrývají určité prvky, které postupem času mnohem víc rozpracovali jiní experimentální filmaři. On něco nadhodil, bylo mu asi fuk, co, ale někteří v tom našli zajímavý nápad, který pak přepracovali do něčeho skutečně hodnotného. Ostatně, i o Benningovi říkám, že nápad z Empire (čili dlouhý statický záběr) využil, pořádně propracoval a postavil na tom celou svoji tvorbu, ve které jsou dlouhé statické záběry vypovídajícími v mnoha způsobech. A asi to je hlavní důvod, proč mi aspoň trochu Chelsea Girls přišlo zajímavé. Délka je brutální a ani zkrácení na půlku by jí nepomohlo, něco skutečně zajímavého pro mě přišlo až po druhé hodině a i tak toho nebylo tolik, ale dokázal jsem v tom vidět aspoň určitý "zdroj inspirace pro jiné". A to ocenit prostě musím, byť to na víc jak dvě hvězdy samo o sobě není ani náhodou. Lepší 2* (25.08.2022)