Rozmary bohaté ženy

Betty tropí hlouposti, dala by se u nás také pojmenovat tato veselohra s odkazem na jistý český snímek. Dcera milionáře, charakterem střeštiprdlo a energický živel, je hlavním tahounem příběhu, z dnešního pohledu poměrně známého, neb byl v různých úpravách ve zvukovém filmu zpracován nesčíslněkrát. Celý tento počin má na svědomí pozdější mistr hrůzy Alfred Hitchcock, což je zřejmě důvod, pro se na tento snímek shlíží nelichotivě, byť k tomu není důvod. Betty kde se objeví, tam tropí nejrůznější vylomeniny, což je hlavním motorem filmové zábavy. O groteskní humor se však nejedná. Děj příběhu je sice přímočarý, ale poměrně v jednoduché formě promyšlený, a tak i na němý film při minimalizaci dialogů dokáže zaujmout. I zde jsou k vidění zajímavé filmařské postupy. Copak asi chtěl Hitchcock říct v úvodu a v závěru snímku pohledem na scénu přes skleničku pro šampaňské? Nakonec, názvem tohoto nápoje je i snímek pojmenován. Buď, jak buď. Každopádně se jedná o zábavnou komedii o Betty, dcery milionáře, která je buď příliš obeznámená s tím, že má až moc energie na to, aby ji společenské poklesky odradily od toho, aby byla šťastná a snažila se jít do všeho, co ji zamane nebo je až příliš obeznámená s tím, jak mizerný život může být. Hitchcock samozřejmě později natočil mnohem lepší filmy, ale málo zábavných komedií, jako je tato. (29.03.2023)

Troufám si tvrdit, že patří mezi ty lepší Hitchovy němé filmy (i když jsem neviděl všechny). Jsou zde dobré vizuální nápady, skvělý je obtisk rukou na obleku. Děj ovšem nic extra a hlavně výrazně chybí hudební doprovod (což ovšem není chyba režiséra, ale distributorů. Snad by nebyl takový problém najmout klavíristu, který by jej obstaral). Je znát, že dvacátá léta dávala teprve jen tušit, do jakých rozměrů jednou rozkvete režisérovo mistrovství. (29.03.2015)

Já jsem sice viděl film s hudebním doprovodem (což je soudě podle ostatních komentářů trochu problém), nicméně ani tak jsem nebyl uchvácen. Ba naopak patří Rozmary bohaté k tomu nejhoršímu co Mistr natočil. Ale jeho němou éru nelze zase tolik brát vážně (s výjimkou Příšerný host a Její zpověď). Ve zvukové éře poté vše nahradil a svými geniálními díly se stal (pro mne) nejlepším režisérem vůbec. (04.08.2009)

Je hezké vidět, jak si Hitch hraje s kamerou a některými záběry, jak sem tam nabídne příjemný vtípek nebo fór, ale ten příběh mi nesedí, ta bohatá mladá frajle mi lezla krkem, a postavy mi byly ukradené. Sledovat sled scén, jak odněkud někam někdo jede a mezitím pořádá večírek, a dva chlapi jdou po jedné mladé, bohaté a bláznivé holce (jež je mi nesympatická), to mne fakt nenadchne. A ani nápad s předstíranou chudobou, jenž pro mne přijde příliš pozdě. Slabé, hodně slabé dvě hvězdy, možná pro milovníky červené knihovny a těch méně náročných českých předválečných komedií to bude zajímavější. (01.09.2016)

Fajn very, very, very old school romanticka komedia, no cesticky slavy sa evidentne sliapali po inych chodnickoch. Zaciatok bol vlastne esencialny Hitchcock (ale samozrejma vzhladom na zaner bez napatia). Napadity, hravy, skodoradostny a s poriadnou mrchou v hlavnej ulohe. Potom sa to sice zacne vliect a hlavna cast filmu nie je idealna, no koniec to vrati do spravnej polohy (vratane jedneho twistu) 7/10 P.S. mal som stastie na velmi kvalitny hudobny podmaz (05.05.2020)