Shadows
Režie:
John CassavetesScénář:
John CassavetesKamera:
Erich KollmarHrají:
Ben Carruthers, Lelia Goldoni, Hugh Hurd, Rupert Crosse, Greta Thyssen, John Cassavetes, Seymour Cassel, Jack Ackerman, Anthony Ray, Mel Stewart, Tom Reese (více)Obsahy(1)
Cassavetesův první celovečerní film předkládá svěží, energií nabitý portrét tří černých sourozenců, žijících během beatnické éry na Manhattanu. Nejstarší Hugh se těžce ohání jako bavič v nočním klubu a podporuje ostatní tím, že rozehřívá diváky ve striptýzovém baru. Jeho světlejší bratr Ben je náladový trumpetista, skrývající emoce za tmavými brýlemi a pózami hippíka. Věčně se někde potlouká, pije s přáteli, balí holky a koleduje si o potíže. Nejmladší Leila je temperamentní kráska, která zkouší, co vše zmůže její přitažlivost. Když ji svede hezký, ale nezralý mladík, který zařadí zpátečku, jakmile zjistí, že není bílá, Leila zjisťuje, že je zranitelnější, než si myslela. Stíny, natáčené přes dva a půl roku (1957 - 1959), vznikly na základě improvizací, které Cassavetes organizoval ve svém semináři dramatického umění. První verze filmu se veřejně promítala koncem roku 1958, ale Cassavetes v předtuše neúspěchu natáčel dalších 20 dní, z nichž přidal mnoho nových scén a zároveň odstranil téměř dvě třetiny původního snímku. Ačkoli závěrečné titulky tvrdily, že co jste právě viděli, byla improvizace, konečná podoba byla ve skutečnosti pečlivě napsána a plánována. Tuto kopii restauroval Filmový archiv Kalifornské univerzity v Los Angeles. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Úžasný Cassavetesův režisérský start a zároveň start amerického nezávislého filmu. Ať už tématem, prostředím, postavami, dialogy, kamerou, syrovostí i bezdějovosti, všechno se odrazilo v dílech autorů napříč americkým filmem, a tak tak najednou Jarmushovo Stranger than paradise vypadá jen jako poklona tomuto snímku, a některé záběry vypadají přímo jako ze Zuřícího býka. ()
Film má především iniciační hodnotu, přesto jeho syrový a nespoutaný styl dokáže oslovit i po tolika letech, některé scény mě svoji bezprostředností přímo vtáhly (scéna nekonečného čekání nápadníka na škodolibě precizní přípravu Leily na tancovačku, setkání tří sourozenců ráno před večírkem), i když jde o příležitostnou improvizaci, překvapí psychologická kontinuita a plnost postav, které jsou velmi životné (možná tomu napomohlo několik pozdejších dotáček). Jednoduše doba vzniku z filmu přímo sáláa už jen díky jejímu bezprostřednímu otisku stojí za to film zkouknout. ()
John Cassavetes nás zavádza do spoločnosti mladých newyorských bohémov s ich radosťami i trablami. Robí to odviazanou, improvizačnou cestou. Miestami nudí prázdnymi rečami v kaviarňach, podmaľovanými jazzovou hudbou, a inokedy zaujme úprimnou psychológiou a dusnoatmosferickým zdramatizovaním (citový vyťah, nabúraný rasovej odlišnoťou dvojice). Ako malá undergroundová výpoveď nadšených študentov-filmárov sú Shadows OK. ()
Cernobily snimek, ktery vznikl z pouhe improvizace. Neda se rict, ze by tento film dej postradal, ale take nemuzu rict, ze by tu byl nejak vyrazne propracovany (coz ale svedci ve prospech improvizace). Presto se jedna o kouzelne dilo, z ktereho na vas dychne atmosfera let davno minulych. Navic po skonceni filmu nasledovala velmi zajimava debata s hercem Seymourem Casselem, temperamentnim to panem, libajicim prekladatelku:) ()
Jeden z pilířů amerického nezávislého filmu si odbyl svou premiéru roku 1959, přičemž za jeho vznikem stál debutující legendární režisér John Cassavetes. Jeho černobílé drama vypráví o trojici černých sourozenců, jejich životě, problémech, konfliktech a cílech. Citlivým způsobem zpracovává témata rasizmu, zařazení do společnosti, profesionálního úspěchu, milostného vztahu, přátelství i samotného způsobu života. Každý ze sourozenců je jiný (paradoxně i barvou kůže se podstatně liší) a Cassavetes ze střípků jejich života vytváří složitou mozaiku vztahů, motivací a emocí. Vzhledem k tomu, že šlo do velké míry o výsledek volné improvizace, nezavání dialogy strojeností, naopak jsou přirozené, často volně plynou a je na nás, abychom si z nich vzaly to potřebné. Cassavetesův syrový film není jednoduché sledovat, je potřeba proniknout až k samotnému jádru postav a jejich vztahů, a ve chvíli, kdy se vám to podaří, vás film pohltí a nepustí až do závěrečných titulků. ()
Reklama