Národ sobě aneb České moře v 18 přílivech

Film s naprosto nulovým scenárom a zmyslom. Je to film poviedkový, proti čomu nie som v tom prípade, pokiaľ by aspoň JEDNA z poviedok mala nejakú pointu, dávala zmysel. Aspoň maličký. Určitú zábavu môžeme vypozorovať z "reality" poviedok, kedy kamera sleduje hercov a tí na ulici naživo komunikujú s naprosto nechápajúcimi ľuďmi. Do tohoto súdka patrí napríklad úsek, keď divadelná herečka nazýva okoloidúcich vlnami v mori a tí sú z toho totálne na vetvy. Alebo úsek, keď sa z naprosto nepochopiteľného dôvodujedna herečka vyzlečie a začne behať úplne nahá po Národní tříde. V tom môžeme pociťovať určitú zvrhlú zábavu. Keď sa ale dostane na tie chaotickejšie scény, tak to sa už nedá vydržať. Jeden príklad za všetky: Dvojníci Charlieho Chaplina a Adolfa Hitlera pracujú v národnej únosovej organizácii a popri tom odmontovávajú z budov značky ulíc. Títo dvojníci unesú v kabriolete malé dievčatko. Po krátkej absurdnej konverzácií prídu k určitému obchodu. Tu zastavia, Charlie vrazí do slepca pred obchodom a po krátkom krepčení mu vymení jeho slepeckú palicu za svoju výchádzkovú palicu. Zaklopú na dvere a s heslom "Uneseme všechno!" sa dostávajú dovnútra. A čo ďalej? Nič, to je všetko. Celá poviedka. Finito. Čo to sakra malo znamenať, vysvetlí mi to niekto?!? (02.08.2004)

Film v kontrapunktu spojuje dvě naprosto odlišné věci: dokumentární výpověď, která těží z autentičnosti, a ryze fikční, nápady prošpikované, vyfabulované scénky. Celý film je pak pouhým soubojem těchto přístupů, díky čemuž nedostane divák nic zadarmo a tak je neustále vtahován do diegeze filmu a zároveň od ní opět distancován. Vydržet to hodinu a půl je ale opravdu husarský kousek... (27.01.2009)

Roztomilé slovní hry někde (to je tam mnohokrát) a zajímavá hra s posunem významu slov někde jinde (studenti, co nešli do kina). Některé přílivy mě moc nebavily (agentura "Uneseme všechno"), jiné to vytáhly o dost výš a díky nim z toho mám radost (super byl ten poslední, hodně povedenej i ten s kapelou, co hledá jméno, pak se mi zdál fajn ten s holkou, co neodpovídala na otázky sociálního vědce). (06.05.2019)

Totální ulítlá bláznivina, která mě - světe div se - místy i bavila. Kdo chce, může v tom hledat logiku, ale myslím, že tu žádná není. Jde jen o to nechat se unášet na vlně dadaistických bláznivých nápadů a čekat, jakou blbost tvůrci v dalším okamžiku vymyslí. Zaujme Jaroslav Dušek, netypický Luděk Sobota, nahá tanečnice Kristýna Lhotáková, Lukáš Pollert nebo debutující Jana Janěková mladší. Líbila se mi i hudba Petra Marka. (15.12.2017)

Struktura přelívajících se vln, scény prosakující jedna do druhé, nápaditost, skvělé rozpohybování kamery. Národní třída - živoucí organismus, v němž se prolíná obyčejná realita s umělou inscenovaností, velké dějiny se všednodenností, kde se setkávají běžní občané s těmi, co na sebe berou určitou masku, jedni si hrají na druhé, druzí jsou někým jiným než normálně, kde okamžik je jednou přehlcený vjemy, jindy vyprázdněnou možností. (20.02.2011)