Matango

Honda byl fakt zvláštní týpek, který dokázal naprosto s přehledem balancovat mezi produkcí totálních konin, chytlavých divností a nadčasových artových genialit. Tenhle film patří spíše do těch chytlavých podivností, ale to nemyslím jakkoliv hanlivě. Je to parádní survivor drama-s náznaky studie lidské psychiky v krizové situaci-které s blížícím se finišem graduje do-až skoro překvapivě-temného horroru plného horečnaté bezvýchodnosti a šílenství... Když se na to člověk naladí, je to prostě hukot. (29.07.2013)

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Pět chlapů a dvě ženský si vyrazí jachtou na moře, zastihne je bouřka a poté ztroskotají na pustém ostrově. Je však opravdu pustý? Najdou jiný vrak lodě, jenže posádka nikde není, v podpalubí je podivná plíseň a v jedné skříni objeví jakousi houbu s názvem Matango. Od této chvíle začíná boj o život, skupinka se mezi sebou hádá, přicházejí první potyčky a konzervy s jídlem docházejí. Na ostrově sice roste spousta druhů hub, avšak neradno je zkoušet ochutnat. Iširó Honda si od Godzill a jiných monster odskočil do říše flory a natočil hodně bizarní, halucinogenní, až surrealistickou houbovinu. Atmoška na ostrově je parádní a jak se zjeví první houbovníci, dostaví se i napětí. Musím pochválit krásný vizuál a trikovou sekci, horší je to s obsazením většiny postav. Každopádně originální pojetí psychologického monster hororu, kde si každý milovník mykologie jistě na své přijde. (27.10.2022)

Problém tohoto filmu tkví v jeho rozpolcenosti. Na jednu stranu nabízí Iširó Honda klasickou blbinu s monstry (která jsou tradičně nápaditá a originální, tentokrát dokonce snová až kouzelná), na stranu druhou se ale pokouší o propracovanější psychologii postav a těm věnuje o mnoho více času než monstrům. Navíc se mu to ani moc nedaří. Film je to ale bezesporu zajímavý, hororových prvků sice neobsahuje mnoho (jeden uprostřed filmu, kdy se houbový člověk ukazuje jen v náznacích a pak na konci filmu). Ocenil bych také poměrně silný konec v blázinci, který jsem po vyčerpávající nudě na ostrově vůbec nečekal. Hondovi ale stejně nejvíc sednou klasické kaiju filmy, s tím se prostě nedá nic dělat. (20.01.2015)

Príklad, že Iširó Honda vedel vzbudiť hrôzy aj na menšej škále, ako boli jeho ,,kaiju,, projekty. Nepotreboval ku tomu nadrozmerné monštrá ničiace Japonsko, spokojil sa s vytvorením hutnej atmosféry ( podporovanej vynikajúcim dizajnom štúdiovej scény ) a hororových scén. Teda niečo, čo chýbalo rovnako ,,menšiemu,, snímku HALF HUMAN z roku 1955. Honda ( väčšinou ) vedel. (25.03.2017)