poster

Zjizvená srdce (festivalový název)

  • Rumunsko

    Inimi cicatrizate

  • Německo

    Scarred Hearts - Vernarbte Herzen

  • angličtina

    Scarred Hearts

  • Slovensko

    Zjazvené srdcia

    (festivalový název)

Drama

Rumunsko / Německo, 2016, 141 min

Režie:

Radu Jude

Předloha:

Max Blecher (kniha)

Scénář:

Radu Jude

Kamera:

Marius Panduru

Producenti:

Ada Solomon

Kostýmy:

Dana Paparuz
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Traffic
    *****

    Kdybych chtěl použít efektní přirovnání, řekl bych, že je to jako kdyby Smrt pana Lazaresca natočil Wes Anderson. Grandhotel Sanatorium prostě. Je to zjednodušující, ale částečně to fakt sedí. A nejde jenom o akademický formát, případně puntičkářskou práci s aranžováním mizanscény nebo zvláštní tragikomický tón. Stejně jako Anderson, i Jude tady vytváří pohlcující svět, v tomto případě složený z archaických léčebných procedur, ale hlavně odkazů k politické situaci konce 30. let (postupující fašizace nejen Německa) a dobovému umění. Takže pochopitelně nejde jen o ta "zjizvená těla" v sádrových tubusech, ale vůbec o obraz zjizvené Evropy, která se nezadržitelně blíží ke katastrofě a v tu chvíli není jasné, jestli to dokáže přežít, nebo ne. Líbila se mi nápaditá práce s postupy němého / raně zvukového filmu, jejichž úloha/důvod pro užití se tu ale mění. Jude si při inscenování statických záběrů často pomáhá zrcadly, ale ne proto, že by bylo moc náročné hýbat s kamerou (jako ve 20./30. letech), ale protože protagonista je po drtivou většinu filmu ležák. Mezititulky na rozdíl od němého filmu nezprostředkovávají dialogy nebo důležité dějové informace, ale prostřednictvím Blecherových útržkovitých zápisků spíš děj komentují, dodávají mu další rovinu. Líbila se mi citace Dreyerova Vampyra. Formálně rozhodně nejvýraznější z rumunských filmů posledních let, doporučuju neminout.(26.3.2017)

  • Pevek2
    *****

    Radu Jude je jeden z nejlepsich soucasnych reziseru v Evrope. Mozna proto, ze dokaze byt historicky verny a pritom aktualni a soucasny. Mozna proto, ze dokaze drzet styl, ale hlavne proto, ze svet, ktery vzdy vytvori je komplexni. Zjizvena srdce jsou smutny film, ktery pro platno objevuje postupy predvalecne literarni moderny.(25.3.2017)

  • Renfield
    ****

    Nejen prostředím, ale třeba i některými záběry kamery mi Zjizvená srdce připomínají Smrt pana Lazaresca. Navíc toho Emanuel ve své posteli nacestuje podobně mnoho, jako pan Lazarescu, tedy pojem nemocniční Road movie by tu seděl též... samozřejmě v nadsázce řečeno. Vážně, Radu Jude přináší všestranně dobový příběh a zdaleka to není jen formátem, film má například i vlastní mezititulky, v kterých tedy hlavní hrdina nemluví přímo, spíše myšlenkově, pocitově. Ono téměř celé dění má vlastně jakési "básnické dialogy", což dokonale vystihuje postavu Emanuela. Toho kamera zabírá povětšinou "z dálky", detailů na jeho obličej není příliš, pokud vůbec jsou. Sám vím o jednom, v poslední a dle očekávání nejsilnější scéně, ten nejdůležitější detail... ale třeba jsem si jiných pouze nevšiml. Kamera a především dokonalá kompozice každé scény jsou pro celkovou dobovost zásadní. Většina scén je snad až divadelní, ona také statická kamera zabírající celou místnost k tomuto pocitu svádí. Líbila se mi občasná nadsázka, kterou Radu Jude do jinak samozřejmě dramatického filmu někdy až nenápadně přidal. Občas je hold lepší nebrat vše tak vážně a to i přes dobu a diagnózu. 80%(29.3.2018)

  • rivah
    *****

    Zde na čsfd zmíněné paralely s líbivou poetikou Wese Andersona jsou nepřípadné a zavádějící. Kritické komentáře zabývající se i historickými souvislostmi: https://www.slantmagazine.com/film/scarred-hearts/ https://variety.com/2016/film/reviews/scarred-hearts-review-inimi-cicatrizate-1201836757/ 90%.(18.4.2019)

  • Malarkey
    ****

    141 minut je docela slušná divočina na příběh o klukovi, který se celý film válí na lůžku v rumunském sanatoriu a předvádí tu bolest. Na druhou stranu to tu režisér Radu Jude natočil opravdu originálně. Obrazově film vypiplal podobně jako Wes Anderson v Grandhotelu Budapešť. To porovnání je opravdu trefné. Řada statických scén, které jsou zaměřené na hlavního protagonistu a někde v pořadí někdo skučí bolestí jsou nezapomenutelné, ale pořád jsem měl pocit, že tomu všemu chybí nějaký slušnější nádech absurdity, kterou tu krutou předválečnou satiru dokáže zjemnit. I tak hodně dobré, zajímavé, originální a nápadité. Až po filmu jsem zjistil, že Max Blecher byl žijícím spisovatelem a celý ten námět u mě získal na větším respektu.(18.12.2017)