Prázdniny pana Hulota

Rád by som vedel, ako sa volá psychická porucha, ktorou trpia tieto nešikovné postavičky v groteskách. Nezasmial som sa ani raz, ale filmu sa nedá uprieť, že pôsobí pohodovo. Jednu hviezdu dávam práve za to. Tento prvok tu má však čiastočne na svedomí pekné prostredie prímorského letoviska a príjemná hudba v pozadí. Čo ma aj vedie k druhej hviezde, ktorú dávam za ňu, teda za zvukovú stránku celkovo, ktorá bola predsa len celkom vtipná. A tretiu hviezdu napokon udeľujem Tatimu za to, že do role hlavnej postavy s nevábne prejavujúcim sa intelektom obsadil sám seba. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s Rogerom Ebertom). (04.11.2015)

Kdyby mohli mít Mr.Bean a Frank Drebin nějakou úchylnou shodou okolností vlastního potomka, choval by se pravděpodobně právě jako pan Hulot. Mluvím teď opravdu pouze o srdečné spontaneitě a nechtěném patlalství titulní postavy, kterou si zamilujeme, přestože není ani zdaleka, na rozdíl od dvou zmíněných borců, hlavním a jediným zdrojem zábavy ve vyprávění. Tím je totiž celková otevřenost a nesvázanost narativního vývoje, kde se postavy i dílčí děje kupí jedny na druhé, scény jsou opakovány z různých perspektiv, postavy jsou charakterizovány tím, že nic nedělají a reagují na Hulotovu výstřednost, a hlavním katalyzátorem jednotlivých situací či stylistických voleb není jejich podřízenost naraci, nýbrž podřízenost systému, který by se dal nazvat jako systém řízené náhody - všechno vypadá jako série náhodných skečů, v nichž Hulot náhodou narušuje stereotyp resortního života, ale průběh narušování je ve skutečnosti detailně a systematicky seřízený a postupně rozkládá schéma rutiny, které je vlastní nečinným spoluúčastníkům sedmidenní dovolené. Tati je nejen geniální v groteskních skečích, jejichž počet je snad i plýtváním na jediný film, ale také dokonale znázorňuje konflikt lidských povah, ústící v inteligentní, často také otevřeně ironickou humornou smršť. Vážně rád bych byl zašel s Tatim na pivo, Hulot je moje krevní skupina... 100% (01.04.2017)

Zhruba 20 min je uplne spickovych. Hravych, zabavnych a obcas neuveritelne vtipnych. Bohuzial to ma poldruha hodiny (teda aspon verzia, ktoru som videl) a na rozdiel od Chaplina alebo Keatona to nema pribeh, o ktory by sa to pocas hlusiny mohlo opriet. Je to mile, z historickeho hladiska (ako predchodca Mr.Beana pripadne Closeaua) podnetne, no za srdce ma to uplne nechytilo. 7/10 (23.11.2018)

A je to tady! Po Tatiho pošťáckém preludiu se zrodil pan Hulot. Postava ze starého světa, vhozená do vln moderní civilizace se všemi jejími nástrahami. Ten kontrast byl sice stoprocentně využitý až v Mém strýčkovi a Playtimu, ale už Prázdniny pracují s něčím podobným. S konfrontací evropských národních povah. Vzorky byly shromážděny na dovolené v přímořském letovisku a ponechány svému osudu a autorově hravosti a kombinačním schopnostem. Jacques Tati ve všech filmech variuje různé gagy němé éry, ale daleko nápaditěji, pomocí metafor, asociací a - nemám pro to jiný výraz - přeludů. Takže když se třeba Hulot zamotá do kožešiny před krbem, vypadá to, že se mu do kotníku zahryzlo živé zvíře a zběsile ho pronásleduje. Když se mu lodička, ve které pluje, přelomí a nebohý Hulot se snaží vyprostit ze sevření přídě a zádě, rekreanti prchají z pláže v domnění, že se k nim blíží vodní příšera, hladově klapající čelistmi. :-) A to už nemluvím o perfektně vygradované scéně s pohřbem. Tady někde začala tradice vizuelních gagů, které byly tak typické pro francouzskou komedii dalších desetiletí. 80% (08.09.2005)

ocenenia : MFF Cannes 1953 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Napriek nižšiemu hodnoteniu sa nedokážem ubrániť pocitu, že ma Tati začína na 100% dostávať do svojich osídiel.... jeho réžia, jeho mnohé malé drobnosti, jeho zmysel pre kompozíciu celej scény, jeho "starosvetský", nevnucujúco kritický - snáď excentricko-konzervatívny - postoj voči modernosti, to všetko z neho robí asi môj najväčší "objav" v poslednom roku (rokoch?).... (predpokladám že) každý jeho film je do posledného detailu prepracovaným dielom (absolútne sa stotožňujem s komentárom Shadwell-a), v ktorom je vtip, gag nie len v tom "hlavnom", čo sa deje pred kamerou (Tati akoby totiž "to hlavné" zámerne obaloval do celej scény, a nie sa snažil o kontrast medzi scénou aq tým čo sa v nej deje), ale množstvo malých potešení je častokrát veľmi nepatrné, a je nutné film vidieť viac krát, aby ich človek "objavil" ... paradoxne, najviac ma rozosmievali scény, pri ktorých Hulot ani nebol, alebo bol iba jedným z členov davu, pričom vyzdvihujem celý začiatok filmu (scéna na nádraží je geniálna :D ), ktorý majstrovsky vystihuje celú modernú "turistickú mašinériu".... najprv pokľudný pohľad na opustené pláže, náhle strih do staničnej vravy, kde sa húfy rekreantov (správajúcich sa ako stádo) náhlia za svojim oddychom :) .... no napriek určite kritickému podtónu, z celého filmu vyžaruje neskutočná pohoda, uvoľnenie a mix všetkých tých pocitov, ktoré si človek predstaví pod pojmom "prázdniny" ... 80% (23.01.2010)