Les Vacances de Monsieur Hulot
Prázdniny pána Hulota
Mr. Hulot's Holiday
Mr. Hulot's Holiday
Režie:
Jacques TatiScénář:
Jacques TatiHudba:
Alain RomansHrají:
Jacques Tati, Édouard Francomme, René Lacourt, Jacques Cottin, Lucien Frégis, Micheline Rolla, Daniel Marquet, Nicole Chomo, Nathalie Pascaud, Marcel Girard (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obraz lidských povah a hemžení v jednom obyčejném prázdninovém letovisku. Prázdniny pana Hulota jsou druhým celovečerním filmem Jacquese Tatiho. Kaskádu gagů, drobných postřehů, komických situací rozvrstvených do několika plánů rozehrává Tati v prázdninovém prostředí přímořského městečka blízko Bretaně. Kaleidoskop lidí, kteří se přijeli rekreovat k Atlantiku, je složen se zástupců různých evropských národů. Přestože všichni opouštějí své všednodenní sterotypy, zdaleka neodhazují svůj charakter a zažité způsoby chování vpravdě národní. Angličanky nepřestanou hrát tenis a popíjet čaj, stejně jako typická Francouzka bude neustále hlídat své oblečení a účes a německá povaha vystupuje na povrch v nejobyčejnějších situacích. Zatímco multinárodní společnost se zabývá drobnými problémy lidí na prázdninách, v pozadí z rozhlasu zaznívají zprávy a komentáře zásadních politických a hospodářských problémů doby. A mezitím se s šumem moře mísí prázdninový provoz – hoteliéři, plavčíci, neúnavné všudypřítomné dětí. A uprostřed tohoto kolotání pan Hulot, nepřehlédnutelný nešika, který nemá ani zdání o tom, že je nešika.
I v tomto filmu můžeme obdivovat Jacquese Tatiho jako neúnavného pozorovatele všeho lidského i nelidského ve světě jeho doby, který geniálním způsobem dokázal reflektovat své vnímání.
(Česká televize)
Recenze (90)
Pořád nechápu, čím umí tento film dát tu atmosféru. V každém případě je to zábavné dílko, které by mělo být viděno povinně. ()
Film je lepší než předešlý Jour de fête, i když tempo zůstává pomalé a dialogy minimální. Komedie je to zákeřná, protože Tati udeří v okamžiku, kdy to člověk nečeká a v situaci, kdy se nemůže nic stát. Ostatní pak občas reagují pohyby jak v loutkovém divadle a dokonce i některé úplně statické scény jsou vtipné. A navíc, když si Hulot pustí gramofon, hned si vzpomenu na Dastardly and Muttley in Their Flying Machines. ()
Nuda, písek, nuda, plavky, nuda, lehátko, nuda, tenis... Po třetím vtípku mi již bylo jasné koho máme tu čest pozorovat a pak už to bylo jen to samé dokola. Bylo zde tolik příležitostí jak z toho udělat alespoň průměrný film, ale vše je hrozně nedotažené a zakrnělé na úrovni nicneříkajících gagů. Nemám ráda prvoplánový humor (jakkoliv laskavý), který nemá co říct. ()
Velmi příjemná atmosféra francouzského pobřeží je už od samotného začátku vskutku nádherná a velmi okouzlující. Samotné vyobrazení prázdninového prostředí přímořského městečka, kde se každoročně sjíždí různorodé evropské národnosti, si nelze nezamilovat a do tohoto kouzelného světa taktéž míří postava Hulota, jehož zcela odlišný charakter od ostatních vzbuzuje okamžitou pozornost a nelze si ho nezamilovat, jelikož jeho zvláštnost a odlišnost v podobě způsobu chování, vyjadřování, nepozornosti a nešikovnosti je tak nádherným a velmi vtipným způsobem prezentováno. Přitom všichni ostatní kolem něj žijí svoje každodenní stereotypní životy, na pozadí v rádiích neustále slyšíme zprávy o politice a ekonomice, které mají reprezentovat problémy současné doby a je skvělé sledovat, jak postava Hulota veškeré tohle dění naprosto ignoruje, ignoruje veškeré lidi kolem sebe a jednoduše je sám sebou a životem proplouvá zcela nedotčen a přitom rozdává radost, smích a neustále strhává pozornost sám na sebe, aniž by si toho byl sám vědom. Veškeré vtipné scénky, gagy a komické situace jsou v podání Hulota něčím naprosto neuvěřitelně vtipným a neexistuje scéna, která by mě nerozesmála. Absence dialogů má občas za vliv to, že máte pocit, že sledujete němý film, ale v tomto případě se jedná o skvělý němý film. Jacques Tati vytvořil vynikající filmovou postavu, která si svým charakterem podmaní naprosto každého. Postava, která se v pozdějších letech stala přímou inspirací pro Rowana Aktinsona a jeho Mr. Beana a to mluví za vše. ()
Viděl jsem to už jako malý kluk s taťkou a bráchou a moc se mi to líbilo. Tenkrát jsem to vnímal jako obrazy zmizelého světa a dnes to tak vnímám dvojnásobně. Nejvíc se mi vryla do paměti scéna, kdy na maškarní zábavu pořádanou v hotelu přijde jen Jacques Tati a ta krásná žena, a smutně spolu sami tancují (protože ostatní poslouchají u rádia jakési nesmyslné prohlášení nějakého ministra). Doufal jsem, že v dospělosti se v takových chvílích budu chovat jako on - nevím, jestli se mi to povedlo.. ()
Na päťdesiate roky podľa mňa nie príliš podarený snímok, pretože celé to má charakter nemej grotesky. Áno, v pánovi Hulotovi sa rozpráva ale gagy a príbeh to je všetko ako to čo sme mohli vidieť za nemej éry filmu. ()
Tato komedie mě rozplakala, v tom dobrém slova smyslu. Skvělá atmosféra, vtipné jednoduché scény, při kterých se budete za břicho popadat. (teda aspoň já). ()
Na to se nedá dívat ani z nostalgie. ()
Pan Hulot připomíná místy staré dobré němé grotesky. Fajn film pro zlepšení nálady, stejně jako ,,Pan Hulot jede na výstavu" a další jeho snímky. ()
Nejsou to jen přímořské Prázdniny pana Hulota, Les Vacances de Monsieur Hulot, ale všech, kdo se spolu s ním v létě ubytují v Hotelu na pláži ve francouzském letovisku Saint-Marc-sur-Mer a na které narazí při svých nesmělých toulkách městečkem a jeho okolím. A kterým svou bázlivostí způsobí větší či menší trable a publiku veselí. Jak to též do Hulota vtělený režírující scenárista Jacques Tati jistě plánoval, přesto není výjimkou, že útrapy namísto veselí způsobuje i publiku. Popletený pohřeb, popletený ohňostroj, popletené rande, popletený tenis, popletená večeře a další zaměnitelné pokusy o vtip. Gagy holt nepadají z nebe a grotesku jen napodobit nestačí. P.S. To je odstavec o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()