Roger a já

Málokdo umí prezentovat "idylický" americký život tak, jako Micheal Moore. Ve svém debutu ještě trochu piloval svůj styl, ale už tehdy byl typicky přidrzlý, kontroverzní a prostě si s ničím nebral moc servítky a taky, že si to hlavouni z General Motors a jejich naprostá lhostejnost zasloužili, pro ně bylo 30 000 lidí bez práce jen pouhým číslem. Docela mě pobavil Mooreův velký hon na největší rybu z představitelů GM Rogera Smithe a zoufalá snaha dostat se za ním do toho magického 14. patra. (28.04.2008)

Makáte (třeba i desítky let) v jednom podniku, kde vás celou tu dobu přesvědčují a mažou med kolem huby o tom, jak jste všichni na jedné lodi, jak by jste se všichni měli snažit o blaho celého podniku a něco mu i obětovat. Pak ale přijde krize (ale ani nemusí, stačí, že se majitelé podniku prostě jen rozhodnou přesunout výrobu jinam, tak jako v tomto případě) a vás jako prvního, za tichého souhlasu odborů, bez záchranného člunu nebo kruhu, hodí přes palubu a odplují s celou tou lodí. A vám nezbude, než se plácat ve vodě. Možná budete mít štěstí a kapitáni lodi si vás z falešného a pokryteckého soucitu najmou jako živé sochy na svůj snobský velkoburžoazní večírek (to už jsem fakt nahlas sprostě nadával). A nebo se zhnuseni okolními kecy, že si za to můžete sami, protože jste leniví a nechce se vám pracovat, snažíte přežít a sehnat pár babek, jak se dá a začnete něco dělat (jak vám pořád dokola cpe okolní společnost, média, politici, velkopodnikatelé, včetně celebrit, které do vašeho města pozvou ti, co vás poslali k vodě, aby vás pobavily) a začnete na svém dvorku např. chovat králíky na maso nebo jako domácí mazlíčky. To pak k vám ale vtrhnou úřady s tím, že musíte vybudovat hygienciké zázemí – zvláštní místnost s omyvatelnou pdolahou a stěnami. No kurva, ale kde by jste na to tak asi vzali prachy, když se je tak tak držíte, aby jste včas zaplatili nájem a nevystěhovali vás, jako za jeden jediný den vašich 24 sousedů, to už je nezajímá!? Nesnáším podobný filmy a dokumenty, protože mě neuvěřitelně nasíraj. Už několikrát jsem si říkal, že se na ně prostě nemám koukat, ale asi mi to nedá. První Moorův celovečerní dokument a podle mě i nejpovedenější. Moore možná občas se získanými informacemi dost manipuluje, snaží se hrát na city a často zapomene být nestranný (ono to ale někdy fakt nejde, točit podobný dokument já, minimálně třem lidem bych tam dal vzteky hned přes hubu), má však cit a schopnost využít humorné scénky (např. když zástupce šerifa vystěhovává rodinu z domu: „Soud vydal rozkaz vystěhovat dům!“ „Hned teď?“ „Ano“ „No, aspoň něco dělá.“) a dobře dohromady sestříhat různé momenty. Tady váš čeká trochu dojetí, trochu vzteku, trochu pokrytectví a naprosté úchylnosti (večírek a možnost za 100 dolarů strávit noc v cele při příležitosti otevření nové věznice). Kapitalismus=kanibalismus. Žerte bohaté! (13.04.2009)

Ať je Michael Moore jakékoli sebestředné hovado, ať je klidně kritizován za to, že je neobjektivní a že manipuluje s informacemi, je nutné mu přičíst, že se snaží ukázat pravdu, která zde existuje, ukázat hnus kapitalismu a celkově téhle společnosti - nejen americké - která žije v přetvářce a považuje ji za standard. (11.02.2016)

Tímto mě Moore definitivně přesvědčil, že umí točit zábavné dokumenty, ve kterých sice dosti nevybíravým způsobem prosazuje "svou" pravdu, ale na druhou stranu, jde mu to setsakra dobře a člověka to aspoň donutí k zamyšlení (minimálně nad tím, kde Moore bere tu úžasnou drzost - například bez jakýchkoli okolků udělat blbečky z pár exemplářů flintské smetánky, kteří ještě rádi ochotně zapózují pro kameru na jednom večírku). Co z naservírovaných faktů a fikcí si nakonec vybere a přijme za své, je jen na něm. (19.09.2006)

Dokumenty podobného typu ma nikdy priveľmi nezaujímali. Tým nechcem povedať dokumenty, ktoré sa venujú ľuďom, alebo nejakej problematike. Koniec koncov každý sociálny dokument sa venuje nejakému problému. Tým typom myslím filmy Michaela Moora. Veľa som o nich počul a zo všetkých strán sa na mňa hrnuli rozpoluplné názory. Tak som sa rozhodol spraviť si vlastný názor. A začínam ako sa patrí od začiatku. Čo tomuto filmu vytknúť? Jedine to, že nie je naliehavý. Čo mu uberá na sile. Z filmu cítiť, že Moore má jasný cieľ a oko pre situácie, ktoré točí a ktoré nám následne ponúka. Je to ale boj proti systému, ktorý nejako nemôže vyhrať a čo je väčšia škoda, ani nikomu poriadne nezavarí. Taký Bill Maher v Religolous pripravil krušné chvíle nejednému duchovnému. Je zrejmé, že o tom ale film nebol. Je to pohľad na rozpadávajúce sa mesto, ktoré bolo kedysi prosperujúcim a obľúbeným miestom pre život. Je to kritika papalášov a ľudskej hlúposti. Príbehy, ktoré nám Moore prezentuje sú smutné a nie sú úplne príjemné na pohľad, ale nerezonujú vo mne tak ako by mali. Ako si predstavujem, že by obrazy podobného typu mali rezonovať v človeku. Niekto tam vidí iróniu, ktorá je vtipná, mne príde v rámci myšlienky nedotiahnutá. Preto skôr priemer ako blown my mind documentary. (22.01.2012)