Barbe Bleue

Tam, kde Georges Méliès začínal, jiní za mnoho let po něm končili. Na prostoru 9 minut natočil pohádku s prvky grotesky. On si za to Modrovous vlastně mohl sám, kdyby tak nezdůrazňoval, kam žínka nemá lozit, zřejmě by ji tak nenalákal. A hned jí pro jistotu vrazil do ruky klíč. Ještě ani nevyčpěl a ženuška si to už hrnula do věže. (05.12.2012)

Jsem hrdý na jednu z nejlepších pohádek minulosti, tak skvěle zpracovanou, že bych si ji mohl pouštět po jednotlivých obrázcích a při každém oněmět. Extémní je obzvláště ten poslední. Příběh o Modrovousovi je nádherný, působivý a předší mnohé dnes již prázdné a dějinně neezmapované pohádky, bez jakékoli historie. Tato pohádka se mu povedla. Melies u mě stoupl ještě výše ne je. Jeho hrdinná hra, tělesná komunikace nabírá plná plachtoví a ukazuje se jako pravý a zlý princ. Vzhůru k oblakům, vzhůru... (01.10.2008)

Klasický Méliès ve své standardní podobě a groteskně pohádkový příběh o Modrovousovi. Povedly se zejména skvěle výtvarně nastylizované kulisy. Škoda jen příliš dobře laděného závěru, když na IMDb čtu v kolonce žánr "horror", čekal bych přece jen něco chmurnějšího - nebo více stop-triků. Ale je potěšením se stále znova setkávat s Mélièsem a jeho partnerkou Jeanne d´Alcyovou a dívat se, jak jim to spolu ladí. I v pohádce. (18.01.2015)

Kdo by neznal pohádku o Modrovousovi neboli o třinácté komnatě, o tom, že když vám někdo řekne, abyste někam nechodili, a vy tam půjdete, tak možná zjistíte něco, co nechcete zjistit (nechápu, proč podle toho pojmenovali zrovna tamten debilní televizní pořad)? Tento kousek ze sbírky bratří Grimmů pokládá Neil Gaiman zcela oprávněně za jednu z nejděsivějších pohádek (já mám radši tu o Pískařovi, ale Modrovous je taky dobrý). Tuto versi natočil zakladatel kinematografie Georges Melies, a Modrovousův, respektive Barbebleův zámek ukázal v takových těch bizarně přepychových kulisách, které dnes už v divadle neuvidíte, protože jsou pro dnešní divadla moc divadelní). Nezvyklá je relativní dějová bohatost a vícevrstevnatost filmu, Melies zde ukazuje spoustu detailů, které se k samotnému příběhu nevztahují = už tady se opájí bizarností scén (třeba ta v kuchyni), místo aby se omezil na strohou narativní linii (jako to udělal třeba v Cestě na měsíc). Zvláštní je i forma: krátkometrážní film je to jen stopáží, zato obsahem, stavbou a stylem je to v podstatě dlouhometrážní film na ploše deseti minut (obdobně Luigi Pirandello odmítal označovat své povídky ze sbírky Noc za povídky, ale za "třístránkové romány"). Navíc je to oproti jiným meliesovkám velmi dramatické, členěné, přesvědčivé. Není to jen film gest, za těmi gesty jsou i emoce... Překvapila mne také sice ne brutální, ale přesto dost emotivní scéna samotné třinácté komnaty. Scéna následujícího tance klíčů je pak zcela moderní, a ještě o sto let později by (pochopitelně v technicky stravitelnější podobě) asi platila za dost originální... Pro mne jeden z nejinovativnějších a historicky nejpřínosnějších filmů Georgese Meliese, mnohem zajímavější, než třeba Cesta na Měsíc. http://www.youtube.com/watch?v=WfUreFf5mIw (14.12.2009)

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že vzhledem k absenci mezititulků jsem děj tak úplně nepochopil. Nezapomenutelné scény: čert, kterého jsem prvních pár minut považoval za brouka tesaříka; oběšené ženy v komnatě, jedna z nejtísnivějších podívaných, co jsem kdy viděl; Modrovous, ukázkově připíchnutý mečem na kamennou zeď, který přes to všechno ještě dlouho hejbe nožičkama a ručičkama. (12.10.2012)