Un homme de tętes

Georges Méliès byl velký vtipálek a rád si zřejmě hrál s tehdejšími možnými filmovými efekty. Zde můžeme vidět, jak si sundavá svou vlastní hlavu na stůl, načež se mu na ramenou objeví nová, která poputuje také na stůl. Takhle si kouzelník dělá nejspíš sbírku geniálních mozků, které mu sle ke konci všechny zmizí a je konec. Myslím, že to je na svou dobu vcelku vtipná podívaná. (20.07.2011)

Jako vždy kouzelná Méliesova triková hříčka. Kouzelník si nasazuje a snímá hlavy a pokládá je na stůl, vytvoří tak několik kopií vlastních hlav. Hází si s nimi, mlátí je pánví a tak dále. Technika tentokrát nic moc, ale nápady a vtipnost této drobnůstky jsou fascinující. Můžete shlédnout (a já to vřele doporučuji): http://www.youtube.com/watch?v=bLoStiQLBJI (07.09.2009)

Jakkoli hodnotit se mi zdá tenhle kraťas zcestný. Buď budu tolerantní k době vzniku a budu předstírat, že jsem si nevšiml té černě místo hlavy, která Georgeovi lezla i na hrudník, ale i potom se budu tvářit všelijak, pač pitvoření a tak zrovna o ničem nevypovídá... Anebo budu netolerantní, ale zato upřímný, a řeknu, že hodnotit vysoko tenhle kraťas jen proto, že má 112 let, je kravina na entou a velkou pózou, kterou si odpustím. Pač ten kraťas mě nijak emocionálně nenaplnil. Bohužel. A proto nehodnotím a jen řeknu, že ano, jsem vůl, ano, jsem blbec, že to nechápu, a taky ano, vím, jakou zásluhu Mélies má. Tak. P.S. ty hlavy na stole zpívají, nikoliv zívají :) (25.11.2010)

Vlastně si tu hlavu ve skutečnosti sundá čtyřikrát, třikrát ji položí na stůl a dvě z nich zničí úderem banja. Třetí rovnou odhodí a nasadí si tu, kterou položil na stůl jako poslední. Mezitím hraje něco jako pantomimu nebo tak. Je to hodně v divadelním nebo revuálním duchu, prostě hodně ztřeštěné. Dovedu si představit, jak tehdy publikum padalo smíchy, když to viděli. A určitě ještě dlouho po zhlídnutí si ty ctihodný dámy a bohatí manželé říkali, jak to kouzlo asi provedl. Zajímalo by mě, co by tehdejší lidé říkali dnešním filmům a trikům. A co by na to asi říkal Meliés? Tomuhle chlapíkovi patří velkej dík nás všech, protože bez jeho iniciativy a nápadu bysme byli hodně ochuzení. (16.02.2006)

Totální střeštěná blbina a vrchol filmové poezie, která ještě bydlela v kojeneckých letech filmu, světlem zachycena na páscích. Meliès ví přesně kde mu hlavy stojí, na jedné hlavě mu nezáleží, předkládá nám, už víc než sto let, 58 vteřin čistého kinematografu. Nezabívej se směšnou zápletkou, nadchni se sledem rozpohybovaných obrazů a zapomeň proč se objevily. Nauč se dívat na to co je před tebou. Máme oči a nevidíme, hlavu a nevnímáme. (26.03.2023)