Stále ještě kouřím tajně

Bravurní divadelní konverzačka, odehrávající se v nádherných prostorách tureckých lázní, čímž je o atmosféru z velké části postaráno. Jenže právě architekturou vše krásné končí, několika vtipných scén se sice dočkáme, ale ty jsou postupně nahrazeny velmi syrovým dramatem. To když se do popředí dostává náboženství a politika, což jde vlastně ruku v ruce. Dialogy jsou perfektně napsané, nedají vydechnout, žádná slabá chvilka se v příběhu nekoná. Často stačí jen pouhý monolog a představivost, tohle se skutečně děje, vlastně nic nového, přesto naprosto šíleného. A co víc, ono je to celé i výborně herecky pojato, svým způsobem civilně, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. 80% (22.04.2020)

Skvělá tragikomedie odehrávající se mezi zdmi starých osmanských lázní, v oáze klidu uprostřed společenských bouří. Tam se setkává ženská část Alžíru, znovu se protkávají lidské osudy zpřetrhané a znepřátelené občanskou válkou. Prostor lázní dodává filmu hřejivou intimitu, zároveň ale klaustrofobní pocit bezmocnosti vůči ohrožení zvenku. Atmosféra je výtečná. Dialogy i herecké výkony, na kterých film stojí, udrží divákovu pozornost od začátku až do vyhroceného a působivého konce. Znovu vidět Hiam Abbás a Biyounu společně v takovém projektu (po La Source des femmes) je čirá radost... Takovou úlitbou předpokládanému cílovému divákovi je pár klišovitých scén, kdy se ženy baví o svádění mužů (to je snad už povinnost v arabských filmech o ženách). To ale nijak závažně nekazí výtečný scénář, který se dotýká palčivých témat spojených s občanskou válkou a extremismem poměrně přímo a bez kliček. Toto si sežeňte! (14.05.2017)

Alžírsko devadesátých let pod tlakem islamistů, nepokojů a ekonomické neprosperity, v němž je pro ženy jediné místo oázy svobody a volnosti - starobylé osmanské lázně. Konverzační film, který je zajímavým nahlédnutím do arabské společnosti, ale kdyby bylo jiné místo a čas, tak pro mne z filmu zůstane jen babskej pokec o ničem. (28.04.2020)

Překvapivě okouzlující vizuál umožňuje v jakékoliv chvíli stopnout film a vnímat ho jako impresionistický obraz. V mírné mlze zahalená spoře oděná ženská těla se vynořují před kamerou, aby nám všetečně zprostředkovala dialogy žen, které s nenuceností hovoří o naprosto všem možném. Od hlubokých myšlenek stáčejících se k tématům války, přes erotické touhy, předávání zkušeností, averze i obyčejné tlachání. To vše v sevřeném prostoru i čase lázní. (22.02.2021)

Výborná boccacciovská variace na relativně uzavřený svět ženského hammamu a kolem něj zuří (doslova) morový mužský svět. Ženy si nejen povídají své zážitky, ale ne vždy se sejde kolem vypravěčky pokojný kruh posluchaček. Vztahy mezi nimi jsou mnohdy napjaté k prasknutí (a pro nás Evropany i často nepředvídatelné). A to celé má pod palcem Fatima, která se nejen stará o řádný provoz lázní, ale současně i ošetřuje rodičku, a také si ohřívá svojí misandrickou polívčičku. Její doba přijde ve chvíli, když je rozvášeněným davem (vedených novým imánem) zabita její přítelkyně Samia. (18.08.2020)