Roma

Od prvních reakcí a výborných upoutávkách jsem se na tento snímek neskutečně těšil a možná jsem čekal až příliš velká očekávání. Z perspektivy hlavní hrdinky Cleo se snaží Cuarôn vykreslit mnoho motivu jedné rodiny, okolí a výborně se mu daří vše zachytit podmanivým vizuálem a kamerou. Film obsahuje mnoho silných scén, ale neměl na mě ten tížený efekt a postrádal jsem zde větší komplexnost a vyváženost. Roma je určitě originální v mnoha směrech a nelze upřít kvalitu. Ale……..7/10 (21.12.2018)

Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. (07.02.2019)

Od filmu jsem dostal zhruba to, co jsem čekal, a to kvalitní drama. Stopáž sice patří k těm velkorysejším, tempo vyprávění je rozvláčnější, strhujících momentů (nemocnice, demonstrace, moře) tu bylo jen pár…síla filmu ovšem tkví právě v té zdánlivé obyčejnosti a opakování (ostatně i ta tragédie, která se hlavní hrdince stane, je pro ni nejspíš tím nejschůdnějším řešením). Cleo to nemá jednoduché a téměř okamžitě si získá divákovy sympatie. A je jedno, zda zrovna musí řešit rozmazlenost bandy fracků, zaměstnavatelčinu podrážděnost či totální idiocii svého přítele. Její každodenní rutina (od ranního uklízení psích exkrementů přes celodenní starost o děti a dům až po večerní cvičení před spaním) je svým způsobem uklidňující, podobně jako prosvětlená kamera v černobílém snímku (záběry ovšem nepůsobí nijak strojeně či rádoby umělecky), pomalé tempo či zjevně nostalgická atmosféra způsobená režisérovým „vzpomínkovým“ přístupem (ten ostatně dobře věděl, o čem točí). Mé páté filmové setkání s Cuarónem tak bude znovu za 4*. (22.09.2019)

Cuarónovi nelze upřít, že se jedná o Pána filmaře. Bohužel nebudu mít potřebu si tuto jeho intimní záležitost pouštět znovu. S Romou to bude u mě podobně jako s Biutiful. Technicky dokonalé drama na jedno podívání. Vždy raději sáhnu po filmech, kde se toho zdánlivě děje trošku více, než o krátké životní etapě jedné mexické služky. 65% (23.02.2020)

Pro mne osobně byla filmová událost roku polská Studená válka, ale Roma je hned těsně v závěsu, rovněž absolutně dokonalá forma, jen příběh je tu, alespoň ze začátku, až moc upozaděn... Ovšem ta nádherná kamera, téměř až uhrančivý vizuální vjem, naprostá filmovost, bytostné filmové vnímání, vyprávění prostřednictvím obrazu, to je tu dotaženo k dokonalosti... S odkazem na naši nejslavnější éru kinematografie by se dal Cuarónův styl pojmenovat jako mexická nová vlna, jde tu vysledovat řadu paralel a vzájemných styčných bodů, obecně má v sobě Roma hodně z Federica Felliniho či třeba Bély Tarra, ale i již v úvodu zmíněného Pawla Pawlikowskiho... (10.01.2019)