Děrsu Uzala

Dobrodružný monument, který disponuje takovou moudrostí a lidstvím, že nezbývá, než japonskému géniovi vzdát patřičný hold. Děrsu bez příkras a patosu seznamuje diváky s krutou divočinou na Dálném východě, s tamními kmeny a jejich každodenním způsobem života. Barvitě a poutavě vypravuje o životě v tajze, kde příroda dává i bere. O zvěři, která se má lovit pouze za účelem obživy, nikoliv pro zábavu a v neposlední řadě všeobecně o lidech, kteří za záchranu života něchtejí nic na oplátku. Jednoduše prezentuje veškeré kladné vlastnosti, které má člověk žijící čistě v souladu s přírodou. Dlouho jsem nic s tak hlubokou myšlenkou neviděl. Za zmínku samozřejmě stojí i působivá obrazová kompozice a výprava. Lidé jako byl Děrsu Uzala chcete mít za přátele! Nesmrtelný snímek. (22.04.2020)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Sympatický, ale aj preceňovaný film. Postava Dersu je prudko sympatická, ale Kurosawa nedokázal z lineárneho príbehu vykresať dostatok presahu. Príde mi neuctivé dať takto ladenému filmu tri hviezdy... Scénu so sekaním trávy si zapamätaté aj scény s obchádzajúcim tigrom, ale chýbalo tam trchu viac interakcie hrdinov s nádherným prírodným prostredím... POSLEDNÝ TRAPER i VYSLOBODENIE ma zaujali viac... (26.04.2015)

[8/10] (Atelier 41, Daiei Studios, Mosfilm, Satra) (Barevný /// Produkce: Joiči Macue, Nikolaj Sizov /// Scénář: Akira Kurosawa, Jurij Nagibin podle deníků Vladimira Arseněva /// Kamera: Fjodor Dobronravov, Jurij Gantman, Asakazu Nakai /// Oscar: Sovětský svaz (nejlepší zahraniční film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2008)

Hluboce lidský a přitom neokázalý a nekomerční Kurosawův film o přátelství ruského kapitána - topografa a sibiřského lovce Dersu Uzaly. Příběh byl zajímavý, není mu co vytknout, ale na film hodnocený Oscarem za nejlepší cizojazyčný film zas ne až tak převratný a výjimečný snímek. Možná napodruhé přidám hvězdičku, Kurosawu obvykle docením až při dalším sledování. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=tLnSD8tIqWc (31.10.2010)