Divoši

Dítě samplovaného věku. Opakovaně se mi vracelo, že to je film o mladých pro mladé. A konečně snad trochu chápu (o oprávněnosti jsem v našem prvním světě nikdy nepochyboval) vlnu touhy dnešních náciletých nechat se přeoperovat, vlnu nejistoty, kdo jsem, proti komu revoltovat (než proti sobě), jak se vymezit vůči měkké a lepkavé ústupnosti dospělých. Budoucnost je žena a zázrak. Samo je to celé popík a eskapismus; ale sny jsou kořením života atd. Každopádně: je zde i velká svoboda nakládání s historickým - Mandico si bere cokoliv se mu hodí a něco z toho plácá. K tomu patří i estetika jisté ošklivosti a snadnosti, snad kvasi naivity, kterou ale popírá zase zcela up to date a módní estetika vyfénovaných glamour sedmdesátko-osmdesátek (v barvě je to jak Querelle) a k tomu všemu přiznané tření bitů v každém obraze. Úžasná je kamera - podobné věci jsem naposledy viděl v Trierove Evropě a to je sakra dávno. A jestli se režisér zbaví klamné povlovnosti, kterou zdědil snad ještě z auteurského filmu šedesátek a pak ještě klipovitosti, kterou si každá nešťastná bytost nese snad už dávno od Lost Highway, má podle mě tenhle styl našlápnuto k tomu vyvést z krize to chcípáctví mnohého arti filmu. Moc pěkná zvuková složka, Ninu Hagen bych ale zkrátil. Elina Löwensohn je dvojnice Tildy Swinton (Orlando!) A Pauline Lorillard Hanny Schygully. Obě do tohoto světa taky patří. Napadl mě ještě Benedek Fliegauf, ale Divoši nejsou (naštěstí!) redukcionismus. (02.09.2023)

Mohlo to byť kratšie cca o 10 minút, a ide o ten typ filmu pri ktorom je mi úplne jasné prečo sa ľuďom nepáči. Na druhej strane je to výsostne originálne, audiovizuálne fantastické, mizanscéna je premyslená a celé je to koherentné a drží to pokope. Takisto to prirodzene zapadá do Mandicovej filmografie, je to poplatné jeho štýlu, ktorý rozvíja už nejaký čas. Chápem keď to niekto odsúdi kvôli tomu , že ide o style over substance, ale pre mňa je ten style jedným z najsviežejších, ktoré sa momentálne v kinematografii vyskytujú. Naviac spôsob akým sa tu, podobne ako v zvyšku režisérovej tvorby, využívajú fantasy elementy je úplne podľa mojho gusta - ide o zvláštnu surrealizmom nasiaknutú hommage fantastike nemého filmu, v podobnom duchu ako to robí Guy Maddin, no stále svojsky. Takisto sa tu pristupuje k téme sexuality a jej objavovania úplne inak ako v drvivej väčšine vecí čo som videl - opojný pocit z naplnenia svojich túžob je tu primárny, či už v sexualite alebo aj v tom ako sa chlapci radujú z "odchodu" kapitána. Nejaké racionálne aspekty, respektíve hlbší rozbor toho čo s takýmito túžbami prichádza, sa v tomto filme vôbec nevyskytujú. A to je dobre. (23.09.2018)

To tak se sejde Gaspar Noé s Davidem Cronenbergem na pivu. Už jsou lehce opilý, tak si k nim přisedne postarší muž, který se už na ně koukal od té doby, co si dali první rundu. Ten muž je Walerian Borowczyk. Začnou se spolu bavit, všechno vypadá krásně, ale začne zde být nějaké tření, což všichni cítí. Pak se přejde na kokain, který si Noé klasicky přinesl, ten všechny pořádně nabudí. No a pokračuje se u Borowczyka na bytě, kde začne obrovská orgie mezi muži, při které drsně onanuje Nicolas Winding Refn a všem zůčastněným dojde, že vlastně asi jsou ženy. Vše samozřejmě natáčí Betrand Mandico. No a takto bych popsal tento geniální snímek. Připravte se na nechutnou, sexuální a transhomosexuální hrátky předtím, než k tomuto filmu vůbec zasednete. Nebo si o něm nezjišťujte vůbec nic a budeme mile/znechuceně (každý podle sebe) překvapeni. (12.01.2021)

Popravdě, já bych v tom lartpourlartismus neviděl. Sice zde forma obsah hodně převyšuje a k nějaké myšlence to moc nedospěje (i když...), ale zároveň to nejsou ani samoúčelné vizuální onanie, protože to má příběh a všechny ty bizarní prvky a nápady s ním plně souvisejí. Opravdu tam nejsou jen tak. Jenže i tak s tím filmem mám určitý problém - na jednu stranu je to celé vyloženě o sexu a díky tomu je zde hromada odvážných, dost bizarně nechutných scén, které občas působí perverzně až moc. Ne, že by mě to bůhvíjak šokovalo, už jsem toho viděl skutečně dost, ale zase na druhou stranu, sledovat několikrát, jak tu všichni s chutí žerou šťavnaté ovoce vypadající jako velké chlupaté varle a podobně laděné nápady... no ne vždy jsem to prostě shlédával opravdu zajímavým. Perverzní je tu snad úplně všechno a režisér je podle mě pořádný úchyl, přičemž nejblíž má asi k vyvinutější verzi Jodorowského, která umí své nechutné nápady využít (na rozdíl od něj) a Noému, se kterým má společné i to, že neví, kdy přestat a kdy už je čeho moc. Navíc tu některé scény trvají zbytečně dlouho a znova si to už asi fakt nepustím. Jenže na druhou stranu musím uznat, že vizuál to má naprosto skvělý, působivě natočených scén je zde taky dost, v nápadech je to skutečně kreativní a všechny s příběhem opravdu souvisí, přičemž i ten samotný příběh se vyvíjí dost zajímavě a ten zvrat v závěru mi přišel hodně povedený (nehledě na některé scény, které s ním souvisely) a taky to místy má dost podmanivou atmosféru. A hodně se mi líbila i hudba, v některých částech. Jinak ten film po příběhové stránce ale fakt nemůžu moc kritizovat, protože s ním Mandico pracuje fakt skvěle a všechny podivné nápady v závěru vysvětlí (včetně důvodu, proč do ústředních rolí několika delikventních chlapců obsadit samé ženy). Celkově to vidím na tři, ale rozhodně to pro mě je nezapomenutelný zážitek a rozhodně to není žádný průměr - jen v tom některé prvky šly úplně mimo mě. 3* (08.06.2022)

1.4.2023 Já bych osobně řekla, že Mandicův nejnovější snímek After Blue je o něco lepší. Možná je to jenom tou větší mystickou a futuristickou atmosférou, nebo jeho hraním si s vysokou škálou barev a efektů, jelikož tento snímek, Divoši, byl natáčen z většiny, fakt skoro celý na monochromový celuloid. Některé záběry byly ale barevné, k čemuž se v okamžiku dostanu. Celý snímek byl rámován černým tlustým rámem, který měl zaoblené rohy, takže to dávalo víceméně větší atmosféru 20. let (s pomocí natáčení na celuloidový pás).Jako efektivní metodu též použil promítání pozadí v některých scénách, stejně jako vysoký kontrast a expozici ve většině z nich. Nu…zpět k barevnosti, která spolu s 90% použitím monochromu vytváří mezi sebou perfektní dynamiku, která tento snímek a jeho divnost naprosto vybalancuje. Též mám pocit, že barevnost byla často použita v momenty, kde se jednalo o nějakého vůdce, ale to se mohu pouze mýlit. Celkový vizuál který je vysoce kontrastní, bláznivý a částmi i třpytivý je něco typického pro Mandica. Znovu použil lehkou hru s rozostřeným světlem v jednom záběru stejně jako v After Blue. Nebo i lehké podhledy, které jsou tu ale hlavně proto, že pár snímků vidíme ze subjektivity/pohledu další postavy, což je další specialitou, kterou Mandico často užívá. A ani dvojexpozice či víceexpozice nemohli chybět. Teď jsem byla schopna se podívat více pod kůži Mandicových filmů a jeho typických znaků. Samozřejmě tam zapadá i erotickost, které se budu následně později věnovat .A co nesmí v barvě obrazu chybět je barevný vertikální tint, užit u barevných záběrů. (09.08.2023)