Nelitujeme svého mládí

Krásný raný a povalečný Kurosawa, který mapuje předválečné, válečný i lehce povalečné Japonsko a to díky skvělým postavám s politickým přesvědčením a stanoviskem k boji za svobodu. Tohle je nejsilněji prezentováno mladou Yukio (Skvěle zahranou Setsuko Harou) a jejím vztahem a láskou ke dvěma studentům Nogemu a Itokawovi, kteří se napříč roky více a více mění. Už zde Kurosawa projevil velký cit pro filmové médium a jeho rozmanitost ve scénách. Jsou tu velkolepější scenérie, minimalistické chvíle, krása ve všednosti a tvrdé práci a to vše obohacují kvalitně napsané a hloubavé dialogy. Ovšem bez hluboké proměny a cesty Yukio by byl film poloviční. Protože právě to celý příběh skvělý stylem zaštiťuje a tvoří to celé srdce a duši tohoto silného filmu, který je pouhý rok po válce nečekaně hlubokou a kritickou studii posledních let Japonska před jeho natočením, což jen ukazuje jaký byl režisérův postoj a že jen čekal, kdy to ze sebe bude moc vypustit ven. (20.08.2023)

V první polovině filmu si člověk pořád říká "jo, je to zajímavé, takové pomalé ale zároveň jasně artikulované a zajímavě podané" a pak se film někde lehce za polovinou zlomí a celé je to trochu jako když vás někdo vytáhne z teplého domova a nechá vás pochodovat v dešti a v blátě. Neskutečné silné a sugestivní... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: zelvopyr, pm, stub, Volodimir2 (14.03.2021)

Film je zaujímavý, ako z historického hľadiska rovnako aj ako klasická dráma. Všetky historické udalosti sa skutočne odohrali, tak ako je to podávané vo filme. Len osoby sú fiktívne. Dej filmu začína v období priebehu Mandžuského incidentu a začínajú prípravy na vojnu spojenú s inváziou japonskej armády na ázijskom kontinente. Pochopiteľne, že aj v Japonsku sa našla opozícia, proti zbrojeniu a silnejúcemu militarizmu. Film rozoberá incident na Kjótskej univerzite, kde profesor Takigawa Yukitoki za svoje názory (obhajoval marxistickú filozofiu) musel opustiť univerzitu. Na protest ostatní členovia Právnickej fakulty odstúpili zo svojich funkcii a študenti bojkotovali štúdium. Dej filmu sleduje osud profesora Yagihara (ide o profesora Takigawu) jeho dcéry Yukie a dvoch jeho študentov Ruykichi Noge (ľavicovo orientovaný študent odchádza z univerzity a zapája sa do ilegálnej činnosti) a Itokawa (pokračuje v štúdiu na univerzite). Po vojne sa profesor Takigawa vrátil späť na univerzitu a stal sa jej prezidentom. Cez osobu fiktívneho hrdinu Noge sme sa dostali aj k osudu profesora Hidemiho Ozakiho, ktorý bol popravený za spoluprácu so sovietskou spravodajskou službou , bol informátorom sovietskeho agenta Richarda Sorgeho. Ozaki sa dozvedel, že Japonsko sa chce vyhnúť vojne so Sovietskym zväzom. Tak sa uvoľnilo pre bitku u Moskvy 18 divízii, 17000 tankov a viac ako 15000 lietadiel zo Sibírskeho vojenského okruhu. Ozaki aj Sorge boli popravený za špionáž. Osud profesorovej dcéry Yukie a rodičov jej milenca Nogeho je v skutočnosti osudom pozostalých po profesorovi Ozakim. Aj im sa dostalo zadosťučinenia až po vojne. Film sa nemohol vyhnúť cenzúre a v našom prípade dvojitej. Nakoľko pochádza z roku 1946 tak prvou cenzúrou prešiel cez japonský filmový priemysel ale aj cez okupačný americký. Jeden z tých lepších japonských filmov. (02.03.2020)

Myslím, že je to neprávem opomíjený nebo ne moc známý film, dokumentující výborně dobu a místo ovlivněné historickou zkušeností a politickou situací. Obraz stavu společnosti i člověka, tedy nadčasově platné otázky spojené s osobní svobodou, zodpovědností za své chování a sebeúctou. A skvělá Secuko Harová. Jak jinak. (08.10.2011)

Nelitujeme svého mládí nepatří mezi nějaká stěžejní díla Kurosawy. Přesto jde o poměrně kvalitní film. Na dobu vzniku je dosti svižný, což je na rok 1946 zarážející. Příběh je nadčasový a dal by se převést i do jiných dob útlaku. Je o lidské malosti a o těžkém údělu těch, co se staví proti hlavnímu proudu. Je zde sice v několika místech patrná Kurosawova obrazotvornost, ale jinak film nenese jeho typický rukopis. Jeho kladem je poměrně kvalitní příběh, díky kterému neztrácí náboj ani po letech. (20.12.2005)