Černá kočka, bílý kocour

Viděno během Challenge Tour - Filmový lov: Úkol číslo 13 - Film s barvou v názvu. Málem začínám propadat panice, že se můj filmový lov začíná měnit v lov na filmové blbosti. Kusturicova poetika se se mnou naprosto míjí, nežeru mu to a nezasmál jsem se ani jednou. Pokud budu chtít vidět bizarní postavičky jako z nějakého panoptika, pustím si rozhodně jiné filmy. Dvě hodiny nudy, jedna hvězdička za ústřední píseň a nostalgii spojenou s No Mercy. (07.06.2015)

Tak tohle byla pekne vostra jizda. Sice chvilku trva, nez se film poradne rozjede, ale je to tim, ze se nejdriv musi udelat nejaka zakladni zapletka, z ktery se bude vychazet. Ale zhruba po pul hodine se to rozjede silenym tempem, ktery nepovoli az do konce. Nejdriv sem mel obavy, aby mi nevadily herci - neherci, ale ty proste nemeli chybu. Vsichni hrali bezchybne, ale trosku nad ne vycnivala Branka Katic a Sabri Sulejmani se svejma ultra cool brejlema a vostrym vozikem. A pak tu je naprosto dokonalej Srdjan Todorovic, takovyhleho krutaka sem uz dlouho nevidel. Pribeh se sice z vetsi casti toci okolo svatby a uz od zacatku mi bylo jasny, kdo si koho vezme, ale presto je perfektne propracovanej a narvanej vybornejma forama. A do toho vseho hraje netradicni, ale zajimava a pekna hudba. A kdyz zacla hrat pisnicka Pitbull, tak sem z toho nemoh. Kusturica je zkratka dobrej. (15.08.2006)

Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. (28.08.2007)

Hlučná, hřmotná a až nakažlivě temperamentní komedie, kde prasata žerou trabanty, mafiáni šňupaj koks z krucifixu, cikáni žonglujou s granátama a mrtví se probouzejí k životu. Uff........! Díky naprosto živelné muzice, která by na parket přivedla Tlusťocha i s Džejkem a prostupuje celým filmem, funguje i jako účinná hudební kulisa pro nějakou oslavnou párty. Maximální zvedač mizerné nálady, hned jdu shánět soundtrack. (07.04.2008)

,,Jebu tě! Žer hovna!" Tak mi moji milí přátelé z bývalé Jugoslávie rozšířili zase obzory. Tohle jsem totálně nečekal. Pravá nefalšovaná cigánská jízda plná spousty sprostých slov, alkoholu a černých hlav. K tomu všemu nádherný přenádherný soundtrack plný melodií a písní kočovníků, kteří to dotáhli až do našich krajin a bohužel se jim u nás zalíbilo. Všechno je to tak strašně energické, že i redbull s finskou vodkou je proti tomuto žlutá sodovka. Na další film od Emira Kusturice si už nejspíš nikdy čas neudělám, ale za tento skvost má můj respekt a uznání. Naposledy jsem se podobně zasmál u Diktátora(toho nového). 4* (12.07.2012)